Dronte maricijský

Raphus cucullatus

English name Dodo bird    Deutche name Dodo (Dronte)    Russian name Маврикийский дронт   


Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: Ptáci (Aves)
Nadřád: Letci (Neognathae)
Řád: Měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď: Drontovití (Raphidae)

Rozměry

výška asi 1 m, váha okolo 20 kg, délka zobáku asi 23 cm

Popis

Jednoznačně nejznámější a nejpopulárnější ze všech recentně vyhubených zvířat, jež se stal dokonce jejich archetypálním symbolem - dronte mauricijský, běžně zvaný dodo nebo dříve též blboun nejapný. Nelétavý holubovitý pták zavalité postavy, ačkoli obézní vzhled měl zřejmě jen sezónně. Byl popelavé až modrošedé barvy s tmavším krkem, bělavým ocasem a křídly. Nejnápadnější byla na dodech jejich lysá hlava a prodloužený jakoby dvoudílný zobák - čelisti byly prodloužené měkké s výraznými nozdrami, za nimiž teprve začínala tvrdá hákovitě zahnutá část zobáku.
Přesná podoba není zcela známa, neboť všechny existující obrázky pocházejí z jediné dobové kresby.

Zajímavosti

— dodo je znám již od 16. stol., vědecky popsán byl však až roku 1758 - po vyhynutí
— jméno dodo pochází ze staroportugalského výrazu doudo a znamená hlupák (proto dříve česky blbloun), evidentně se váže k chování dodů - na ostrově neměli přirozené nepřátele, proto se nebáli a neutíkali ani před lidmi, ve spojení s tím, že neuměli létat a chodili pomalu a nemotorně byli snadnou kořistí - byli tedy hlupáci, že se nechali tak snadno pochytat
— první dodo v Evropě byl s největší pravděpodobností ve zvěřinci Rudolfa II. na Pražském hradě (který byl v té době největším a nejvěhlasnějším v Evropě), odsud pochází i nejznámější obraz doda od vlámského malíře R. Saveryho z roku 1626 - dnes je umístěn v Přírodovědném muzeu v Londýně a je zoology považován za standard toho, jak nejspíše dodo opravdu vypadal. Někteří historici přítomnost dodů v Praze rozporují, ovšem Evropa do té doby doda neznala a Savery (Rudolfův dvorní malíř) neměl jinou příležitost, kdy a kde by ptáka nakreslil (a kosti doda se na Pražském hradě později našly). Krom toho z Rudolfova zvěřince pochází i nejstarší vůbec známý obraz doda (cca z roku 1610) od Jacoba Hoefnagela - ten byl z kolekce ptáků obsahující i jiné dnes již nežijící druhy. První a vlastně jediný písemně doložený živý dodo v Evropě byl v roce 1638 v Londýně. Mezi Prahou a Londýnem byl možná ještě jeden dodo v Amsterdamu. Dva živí dodové jsou známí také z menažerie v indickém Suratu (1628 a 1634).
— dnes je v muzeích Evropy, USA a Maurícia mnoho fragmentů dodů, jediná kompletní kostra je v Port Louis (Mauricius), ostatní jsou sestaveny z kostí mnoha druhů ptáků, kompletní vycpanina byla v Oxfordu, ta však lehla popelem při požáru muzea v r. 1755. Nejzdařilejší rekonstrukce dodů jsou v Leidenu (Nizozemsko), Oxfordu a Kodani. Pražské márodní muzeum vlastní čelist doda, která se našla v Jelením příkopu Pražského hradu. Skutečnou raritou je jediné existující vejce v East Londonu (JAR).
— dodo je nejen symbolem všech vyhubených zvířat, ale vyskytuje se také jako logotyp několika zoo (např. Jersey ZOO), mnoha mauricijských firem, výrobků apod., ale je také štítonošem na státním znaku Maurícia a též vodoznakem všech mauricijských rupií

Způsob života

Žil zřejmě v párech nebo samotářsky. Pohyboval se pomalou nemotornou batolivou chůzí. A ačkoli je všeobecně vžité tvrzení o jeho tloušťce, byl pravděpodobně tlustý jen sezónně. Dodo si vytvářel zásoby, aby přežil období sucha - v časech hojnosti jedl „do foroty”.  

Rozmnožování

Byl monogamní, hnízdil na zemi v travnatých lesích. Samice snášela jedno vejce, mládě se líhlo asi za 49 dní.

Mláďata

Soudí se, že péče o potomstvo, konkrétně krmení mláďat mohlo být obdobné jako u většiny holubovitých, tedy krmení tzv. holubím mlékem, jelikož měl dodo dostatečně velké vole a odpovídající tvorbě voletního mléka.

Potrava

pravděpodobně plody, semena, ořechy, cibulky rostlin a kořínky (podle málo pravděpodobných zpráv námořníků chytal i ryby)

Dožívá se

odhaduje se 17 - 21 let

Výskyt

ostrov Maurícius (hlavně jih a západ)

Biotop

zřejmě lesy v sušších oblastech při pobřeží ostrova

Vyhubení

Rok vyhubení:
obvykle se datuje 1662 (24 let po osídlení Maurícia), ve skutečnosti však přesný rok není znám, nejoptimističtější datace je 1690 
Příčina a způsob vyhubení:
Traduje se, že byl vyhuben námořníky, coby více než snadná kořist, existuje však mnoho zpráv z lodních deníků o jeho hnusném, nejedlém mase. Při cílených archeologických průzkumech historických přístavních smetišť se nenalezla ani jediná dodova kost. Vyhubení zřejmě souvisí se zvířaty zavlečenými lidmi na ostrov (prasata, kočky, krysy, opice...). Samotní ptáci i jejich vejce byli běžnou součástí jídelníčků těchto zvířat.

Sponzoři

Cena sponzoringu: libovolná (z administrativních důvodů však nejméně 500,- Kč, přičemž doba umístění sponzorské cedulky je 1 měsíc za každých 50 Kč)
Sponzoři tohoto zvířete:

jméno a příjmení / firma město datum do částka
       
       

Poznámka: více lidí projevilo zájem adoptovat vyhubená zvířata... Sochy samozřejmě adoptovat nelze, nicméně je možné stát se jejich sponzorem (přečtěte si více o této možnosti)

ZOO plná zážitků
По-русски Polski Deutsch English
Poslat email Homepage
Zoo Chleby