Včela medonosná

Apis mellifera

English name European honey bee    Deutche name Westlische Honigbiene    Russian name Медоносная пчела   


Kmen: Členovci (Arthropoda)
Podkmen: Šestinozí (Hexapoda)
Třída: Hmyz (Insecta)
Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád: Štíhlopasí (Apocrita)
Čeleď: Včelovití (Apidae)
Podčeleď: Včely (Apinae)

Rozměry

matka 20 - 25 mm a 220 - 290 mg, dělnice 12 - 14 mm a okolo 100 mg, trubci 15 - 17 mm a okolo 220 mg

Popis

Vysoce sociální hmyz s velmi vyvinutým způsobem komunikace (včelí tanec a feromony) a dokonalou dělbou práce. Rozeznáváme matku (lidově královnu), trubce a dělnice - všechny tři skupiny se vzájemně liší velikostí, vzhledem, způsobem života i vývojem.
Tělo je rozděleno na tři části - hlava, hruď a zadeček. Hlava je trojúhelníková s nápadně velkýma složenýma očima (ze 4 - 9 tisíc oček), tykadly, kusadly a sosákem. Hruď nese dva páry blanitých křídel a tři páry nohou (každý pár mírně jiný - slouží k odlišné činnosti). V zadečku je většina vnitřních orgánů (trávicí a vyměšovací ústrojí, cévní a nervová soustava, medný váček, vzdušnice i žihadlo) - viz. detail ústrojí včely níže v galerii

Zajímavosti

— včela patří mezi zvířata s největším hospodářským využitím (opylení, med, vosk, propolis, mateří kašička, jed...)
— včelí matka (královna) je i v rámci hmyzí říše abnormálně plodná - klade až 2000 vajíček denně, stejně tak je na hmyzí poměry abnormální i její dlouhověkost (2 - 3 roky, někdy až 5 let)
— trubci často poletují i do velkých vzdáleností, přičemž přenocují v cizích úlech jako v hotelu (jsou jediný, kdo může do cizího úlu)
Vžité a ustálené mýty a polopravdy:
— Žihadlo:
• včela skutečně po vbodnutí žihadla (narozdíl od vosy) umírá, ovšem je to jen půlka pravdy. Žihadlo včely má zpětné háčky proto dochází při vbodnutí do kůže savců k jeho vytržení a úhynu včely. Ovšem chitinová schránka hmyzu je měkká, proto po útoku na jiný hmyz (především další včely) včela nehyne. Včelí matka pak zpětné háčky na žihadle nemá vůbec, ovšem není pravdou, že její žihadlo je pro člověka nejobávanější - matka jej používá výhradně k boji s jinou matkou. Obdobně liché jsou i obavy z trubců - ti nemají žihadlo vůbec. (viz. detail včelího žihadla níže v galerii)
• Kvůli zpětným háčkům se žihadlo z rány nemá vytahovat prsty, ale „odškrábnout” (chytnutím mezi prsty se vstříkne i zybek jedu).
• První vbodnuté žihadlo uvolní kromě jedu též jedové feromony, které jsou výzvou k útoku i pro ostatní včely (nakyslá vůně je vnímatelná i člověkem).
• Pohyb zadečku (smršťování a roztahování) není signálem k útoku a obavě ze žihadla, jak se obecně traduje, ale je způsobený dýcháním včely (pohyb vzdušnic)
— Jed:
• O síle včelího a potažmo vosího a sršního jedu kolují legendy v obou extrémních rovinách, prvada je však opět poněkud jiná... Nejobávanější je bodnutí sršní, ovšem ve skutečnosti je včelí jed několikanásobně silnější než sršní a zrovna tak ho má včela k dispozici více. Žihadlo od sršně je pak bolestivější než od vosy. Narozdíl od včely však vosa i sršeň dokáže bodat opakovaně, sršeň umí dokonce vstříknout jed do očí až na vzdálenost 40 cm. Přesto jsou obavy ze sršní neopodstatněné, jelikož se jedná o mírumilovného a téměř neútočícího živočicha. Pravděpodobně nejnebezpečnější nejsou tedy ani včely ani sršně, ale vosy. Vosí bodnutí je sice nejméně bolestivé, ale může být opakované. Vosa pro povel k útoku daleko nejde a především narozdíl od včel a sršní se vosy rády lepí na každý kousek právě konzumovaného jídla či pití. Často tedy aplikují svůj jed do oblasti obličeje nebo dokonce jazyku či ústí hlanu. (viz. rozdíl mezi včelou, vosou a sršní níže v galerii)
• Na druhou stranu však ani není pravdivé tvrzení, že včelí žihadlo nic není... Za normálních okolností sice skutečně o nic nejde, ale jsou i vyjímky... A to nejen alergici, ale často se to týká i zdravých lidí - velmi nebezpečné může být žihadlo v ústech a neobvyklé není ani, že včela trefí přímo některou z cév... V takovém případě pak často dochází i ke krátkému bezvědomí nebo několikadenní bolesti či omezení hybnosti např. končetiny.
— Zrak:
• Oko včely je sice složené, ale včela nevidí mozaikovitě - její mozek jednotlivé obrazy spojí v jeden. (viz. detail včelího oka níže v galerii).
• včela má obrvené oko  - mezi jednotlivými "očky" vyrůstají brvy, což vypadá jakoby měla včela chlupaté oči
— Orgie či lenost včelích královen:
• Obojí tvrzení je zcela liché - včelí matka se páří jen jednou za život - jakoby do zásoby. Spáří se s 6 - 10 trubci (kteří poté uhynou) a jejich sperma si uchovává v semenném váčku po celý život. Zjednodušeně řečeno se trubčím spermatem v průběhu života oplodňuje sama. Matka je sice celý život krmena a obskakována dělnicemi, ale klade denně 2000 vajíček, někdy až 5000 za jediný den - to je fuška, která je extrémní i ve světě hmyzu.
— Pracovitý jako včelka...
• Včela je bezpochyb abnormálně pracovitá, ale neplatí to obecně na všechny včely...V každém úlu se ročně vystřídají dvě generace včelstva - letní a zimní. Extrémně makavá je jen ta letní, která se doslova upracuje k smrti. Tato generace na podzim umírá a předává úl zimní generaci. Ta žije až do jara a její jedinou prací je vychovat pracovitou letní generaci (v zimním včelstvu chybí trubci). Zimní generace nesbírá pyl, ten je nasbírán na celou zimu již generací letní.

Způsob života

včelí společenstvo má dokonalou dělbou práce, k níž jsou včely uzpůsobené. Matka je jediná samice s vyvynutými pohlavními orgány, nemá orgány uspůsobené sběru a zpracování pylu. Dělnice zastávají veškeré práce v úlu i mimo něj - postupně se stávají čističky (čistí hnízdní buňky), poté krmičky (krmí larvy), kojičky (krmí matku mateří kašičkou), stavitelky (staví hnízdo), strážkyně česna (stráží vchod do úlu) a nakonec létavky (nosí potravu a vodu do úlu). Trubci oplodňují matku a příležitostně pomáhají zahřívat včelí plod.

Rozmnožování

Matka je jediná samice s vyvynutými pohlavními orgány, dělnice je mají zakrnělé. Každé včelstvo má jen jednu dospělou matku (s vyjímkou období tzv. tiché výměny) a každá matka se páří jen jednou životě (se 6ti - 10ti trubci). Sperma si pak uchovává v semenném váčku po celý život. Pokud sperma dojde nebo je matka špatně oplodněná, nazývá se trubcokladná matka, jelikož plodí jen trubce. V případě úhynu matky se jedné nebo více dělnicím aktivují vaječníky, ovšem nadále nejsou schopny se pářit s trubci. Kladou jen neoplozená vajíčka z nichž se líhnou výhradně trubci (proces zvaný partenogeneze). Proto se těmto náhradním matkám říká trubčice. Trubčice již nikdy nepřijmou novou matku a tak je včelstvo odsouzeno k zániku. Trubcokladná matka je nepříjemností pro každého včelaře, ovšem trubčice je hotovým neštěstím.

Mláďata

Včela prodělává tzv. dokonalou proměnu v 5 vývojových stádií - vajíčko, larva, předkukla, kukla a imago (dospělý jedinec). Vývoj každé včely je jiný - od vajíčka po dospělce trvá matce 16 dní, dělnicím 21 dní a trubcům 24 dní.

Potrava

potrava se skládá vždy ze dvou složek - bílkovnné (pyl) a glycidové (nektar a medovice, což je odpadní produkt metabolismu mšic a mer)

Dožívá se

matka obvykle 2 - 3 roky, někdy až 5 i více let (což je v hmyzí říši extrémní dlouhověkost), letní generace dělnic jen 6 - 8 týdnů (upracují se k smrti), zimní generace dělnic 6 - 8 měsíců, trubci 6 - 8 týdnů, pokud se ale spáří s matkou, umírají ihned

Výskyt

původní areál rozšíření včely medonosné byl v Evropě, střední Asii a Subsaharské Africe, v 17. století však byla rozšířena postupně téměř do celého světa (včetně několika ostrovů v Oceánii)

Biotop

divoká včelstva obývyjí dutiny stromů v místech s dotatkem kvetoucích rostlin

Zvuky

bzučení včel - 0:10

Sponzoři

Cena adopce: 60 ,- Kč / měsíc (celé včelstvo)
Toto zvíře adoptovali:

jméno a příjmení / firma město datum do počet zvířat
       
       
ZOO plná zážitků
По-русски Deutsch По-русски
Poslat email Homepage
Zoo Chleby