Říkanky z peří


Úžasné říkanky o ptáčcích našich lesů, luhů i hájů... Každá jedna je moc hezká i poučná, věříme, že se vám zalíbí stejně jako nám.'

Pro děti jsme k jedné básničce nakreslili vlaštovku, ale ptáčků je zde mnohem více, dokážete nakreslit i ty ostatní? Nebo chcete raději vybarvit tuto vlaštovku? Připravenou omalovánku najdete na stránce ke stažení.

 

Jak je to se skřivánky

Skřivánci na nebi, věc je jistá,
při zpěvu se nehnou z místa.

Je to těžko k pochopení.
Jsou snad k nebi přilepeni?

Nebo je tam drží síla
sluníčka, když zasvítí?

Podle pana Bohumila
skřivánci visí na niti.

Na slovíčko, vlaštovičko

Vítej doma, vlaštovičko,
zastavíš se na slovíčko?

Já ti povím, jak se žilo,
když tu v zimě bylo bílo

a na střechách rampouchy
a celý kraj bez mouchy.

Ty zas řekneš, jak se létá
na výlety přes půl světa,

na výlety k pyramidám
přes moře a pohoří,

vlaštovičko, rád tě vídám,
s tebou se to švitoří!

Kdy to klape u čápa

Jak vám to mám říci zkrátka?
Račte tedy věděti:

Čáp nenosí nemluvňátka!
Čáp tu není pro děti!

Čáp je stvořen proto, aby
pro čápata lovil žáby.

A když žáby načapá,
tak to klape u čápa!

Co kukačka nepoví

Pojeďme zase na luka!
Kukačka mně tam zakuká,

jestli se dožiju do sta let.
Já se to musím dozvědět.

Kuku, kuku, hloupý kluku,
kukačka se ozve z buku.

Nevěř, co ti nakukám,
jednou se to dozvíš sám!

Když strakapoud zabloudí

Podívej na strakapouda,
on to není žádný louda,

po stromech se šplhá prudce,
hledá v kůře červy škůdce.

To je úděl strakapoudí,
být doktorem stromů.

A když při tom někdy zbloudí,
ne a ne se trefit domů,

zobákem na suchý kmen,
zabuší jak na buben,

zabuší jak na tamtam:
Poraďte mi, kudy kam!

A pak doma v rodině
jedí červy na kmíně.

Netopýr má křídla taky

Netopýr není z ptačí říše
a podobá se spíše myši.

Myši, která všechno slyší.
Však křídla má, jak měli draci.

A umí na nich létat tiše,
stejně jak sovy, noční ptáci.

Kdy má kachna husí kůži

Každá kachna na to věří,
že musí mít mastné peří,

aby mohla vesele
užívat si koupele.

Když si peří nepromastí
dvakrát denně aspoň zčásti,

hned se, celá zmáčená.
hrne z vody kačena,

naskočí jí husí kůže!
Sama si však za to může,

že vypadá velice
jako zmoklá slepice.

O stydlivé července

V šeru lesa tiše skáče,
nožky jako vřeténka,

co je zač to drobné ptáče?
Přece červenka!

Poznáte ji podle jména.
Maličko se totiž stydí,

a když přijde mezi lidi,
hned se pěkně začervená.

Dudek filuta

Křídla jako z krajkoví,
korunka mu zdobí hlavu.

Celkem skromně - na své šaty,
žije dudek chocholatý.

Jiný by byl hotový
letět někam na oslavu,

avšak dudek filuta
sedí ani nedutá.

Prý by řekli (tomu věřím),
že se chlubí cizím peřím!

Trampoty se špačky

Proč ti špačci tolik křičí
před odletem na jih?

Už se vidí v zahraničí!
Těší se, jak v teplých krajích

budou zase špačkovat,
nic jim není akorát!

Přiletěl k nám stehlíček

Přiletěl k nám stehlíček,
zazpíval jak na klíček.

Zašveholil, zazpíval,
a hned zas, že letí dál.

Kam tak rychle, stehlíčku,
nechceš zůstat do oběda?

Máme mísu knedlíčků!
Na to ale stehlík nedá.

K jídlu prý mu postačí
pár semínek z bodláčí.

O sojčím pírku

Vypadlo sojce pírko z křídla.
Shýbni se pro něj a buď rád!

Sama by ho nenabídla.
To tak, ještě rozdávat.

Komu však se poštěstí
pírko z lesa přinésti,

ten ať zvolá ejchuchů!
Kdo modré pírko sojčí má,

vidí svět jasnýma očima
a nezestárne na duchu.

Ledňáček rybařík

Ledňáček dumá nad říčkou,
co mu dnes přinese voda.

Spokojil by se s běličkou.
Kde nic, tu nic? Žádná škoda.

Popolétne k jiné řece,
rozhlédne se u rybníka,

někde rybku chytí přece.
Vždyť ho známe, rybaříka!

Kolik má koňadra příbuzných

Kolik má koňadra příbuzných?
Celé hejno, řekl bych.

Modřinka, ta malinká,
může být její tetinka.

Pro sýkorku úhelníčka
měli bychom roli strýčka.

Parukářka, parádnice,
nanejvýš je sestřenice,

a sýkorka mlynařík
chce být její nápadník!

O čem si vrabci čimčarají

O čem si to čimčarají
vrabci u nás na střeše?

Že prý pejska dobře znají,
co má blechu na bleše.

Že ten pejsek smutně kňučí,
jak ho blechy v srsti mučí.

Jestli však si bude přát,
můžou mu je vyzobat!

Racek jeden chechtavý

Když se racek unaví,
sedá sochám na hlavy.

Pěkně je tam pozdraví
od rybářů z Vltavy,

z únavy se zotaví
a po chvilce zábavy

křídla větru nastaví
racek jeden chechtavý.

Starý havran

Dopadl poslední list,
snáší se první vločka.

Kdo umí ve stopách číst,
zakrátko už se dočká.

Už bílá pláň je popsaná
černými křížky sem a tam.

Podle stop poznáš havrana.
Capkal tu sněhem, byl tak sám.

Co říkala pěnkava

Říkala mi pěnkavička,
že jí táhne pod peříčka.

Nejhůře je takhle v lednu,
když je jaro v nedohlednu.

Únor už nám uteče,
jaro přijde, člověče!

ZOO plná zážitků
По-русски Deutsch По-русски
Poslat email Homepage
Zoo Chleby