Co je environment

Environment – kdysi nicneříkající anglické slovo, které však u nás v posledních letech doslova zdomácnělo. A co vlastně to záhadné slůvko znamená? Co si pod ním představit? Z angličtiny se překládá jako životní prostředí, ovšem v originále je termín environment používán nejen pro životní, ale pro prostředí obecně.  Je-li třeba upřesnění, např. v názvech, heslech nebo jiných případech, kde zcela nevyplývá, co pojem označuje, pak se používá sousloví natural environment.

U nás je tento terminus v současné době hojně používán především na úřední úrovni. Ve slovanském jazyce, jakým je čeština, působí poněkud krkolomně, proto se mimo úřady užívá hlavně jeho zkráceného tvaru „Enviro“ - ať již samostatně nebo jako součást složených tvarů (envirocentrum, enviroanalytika atd.). Proč tedy takové slovo, když máme životní prostředí? Jednak to zní honosněji, jako mnoho podobných přejatých výrazů současné češtiny (ta je proto občas lidově nazývána „novočeština“). A jednak, jak už to bývá, přejali jsme sice původní termín, ale s maličko pozměněným významem. Zatímco životní prostředí si zachovává svůj původní, obecně známý význam, environment je více zabarven i vědeckostí, ochranou životního prostředí a výchovou k ní. Laicky by se dalo říci, že životní prostředí je označení pro prostředí, v němž žijeme a environment je více laděn i do péče o něj. Inklinuje tak trochu k environmentalistice, což je obor zabývající se vzájemným působením člověka a ekosystémů (nejen jeho zkoumáním, ale i prevencí, ochranou, monitoringem, využíváním přírodních zdrojů, zacházením s energiemi apod.). Český význam environmentu je vlastně někde mezi životním prostředím a environmentalismem.

MŽP ČR definuje životní prostředí jako „systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“. Zjednodušeně je to zkrátka všechno okolo nás, co se v přírodě přirozeně vyskytuje, cokoli s čím přicházíme do styku, čím jsme obklopeni jak my lidé, tak i zvířata nebo rostliny, ve smyslu jednotlivců nebo i celých skupin či společenstev.

Životní prostředí se skládá z neživých a živých složek, přičemž neživou (anorganickou) se rozumí voda, půda a ovzduší a živou (organickou) veškeré organismy. Po miliony let se životní prostředí mění vlivem přirozených přírodních jevů, jako je například počasí, geologická činnost (eroze, zemětřesení, sopečná činnost, dlouhodobé tektonické změny...), přírodní požáry nebo třeba rozklad organické hmoty (tlení, hnití...), fosilizace (zkameňování)... Přirozené změny životního prostředí působí také živé organizmy. Nejčastěji jde o drobné změny, jako je třeba strom poražený bobrem, ale jiné jsou i větší nebo zcela zásadní - např. vrstvení guána (nahromaděný trus mořských ptáků, případně netopýrů), který v průběhu let, či desítek let zcela mění ráz krajiny (obvykle ostrovů), nevíce patrnou změnou je však zřejmě vznik korálových útesů. Svým způsobem lze za takovou změnu počítat i potravní řetězec – lev, když žere gazelu, vlastně mění životní prostředí, jelikož i ta gazela byla jeho součástí. Tím se dostáváme ke koloběhu života v přírodě, tedy jevu, jež je pro životní prostředí nezbytný. I díky němu jde o kompletní unikátní systém, který je schopen fungovat zcela samostatně bez zásahu člověka. A naopak, čím větší zásahy člověka, tím méně funkční systém je.

Lidstvo představuje jen několik dílků v obří skládačce jménem životní prostředí, přesto se v posledních tisíciletích člověk pasoval do role nejklíčovějších kostiček stavebnice. A jako takový postupně začal životní prostředí do značné míry ovládat a měnit ze všech organismů nejvíce. Často nepřirozeně, čímž unikátnost a komplexnost systému narušuje leckdy i nevratně. Milony let samostatně a dobře fungující „perpetum nature“ se tak stává stále zranitelnějším. Jde o chemické znečišťování, plošné kácení pralesů, masový lov kytovců, jaderné havárie, zavlékání cizorodých látek a mnoho dalších pohrom. Člověk je tím, kdo má autorská práva k ničení krajiny či celých biotopů, ovzduší, vodstva, ale i jednotlivých živočišných či rostlinných druhů. Je však také zároveň jediným, kdo může situaci změnit. Proto vznikly obory jako environmentalistika nebo ekologie. Proto je také nutné vyvíjet úsilí i na osvětu a vzdělávání veřejnosti, k čemuž má dopomáhat i naše Envirocentrum.

ZOO plná zážitků
По-русски Deutsch По-русски
Poslat email Homepage
Zoo Chleby