Tričko z pavučiny nebo svetr z pižmoně s knoflíky z mléka...?

aneb živočišná vlákna v textilním průmyslu

Co si dnes obléci? Tričko z pavučiny nebo svetr z pižmoně s knoflíky z mléka...? Divná otázka? Ano, ale jen na první pohled... Druhý pohled překládám tímto článkem. Dozvíte se mnohé zcela nečekané informace a také to, že zdánlivá divnost titulní otázky tkví v neznalosti...

Každý z nás ví, že vlněný svetr pochází z ovčí vlny, když máme ale jmenovat i další zvířata, jejichž vlákna se využívají v textilním průmyslu, většina z nás se dlouze zamyslí a pak přidá jen jedno, dvě nebo tři zvířata. Jenže stále to je jen malá část všech těch, která nás oblékají. Na některá si jen člověk běžně nevzpomene, o jiných však naprosto netuší, že by jejich vlákna mohla být průmyslově zpracovávána.

Na úvod bychom měli začít definicí, co jsou vlastně přírodní živočišná textilní vlákna... Nuže tedy, přírodní živočišná vlákna jsou vlákna získaná ze srstí nebo sekretů zvířat, která jsou vhodná pro textilní zpracování. Nepatří sem tedy například kůže a naopak do této kategorie někteří odborníci řadí i koňské žíně a lidské vlasy. Dříve byla živočišná vlákna spolu s rostlinnými základní surovinou textilního průmyslu a dlouhou dobu také jedinými vlákny, které lidstvo umělo zpracovat. Poté se začala vyrábět vlákna umělá a ta přírodní byla velmi na ústupu. V posledních asi 15 letech se poměr opět mění a spotřeba přírodních materiálů stoupá (podle některých zdrojů v případě živočišných vláken až o 20%).

I mezi umělými vlákny jsou vlákna rostlinného a živočišného původu... Umělé, a živočišného původu? Ano je to tak, původní surovina je přírodního původu, ale produkt je vyráběn chemicky... Abychom měli ucelený přehled a také srovnání, zmíníme stručně všechna vlákna, rostlinná jen stručně, živočišná podrobněji (i umělá živočišného původu). Okrajově zmíníme i ostatní a také jiné než textilní využití vláken.
Článek je velmi obsáhlý a poměrně dlouhý, je to však článek seznamového typu, který není nutné číst celý slovo od slova, pro jakýsi přehled jej stačí projet očima a zastavit se jen u zajímavějších položek. Nuže, do toho... Základní rozdělení je zcela jasné – přírodní vlákna a umělá vlákna...

I) Přírodní vlákna:

A) Živočišná vlákna

a) Vlna - ze srsti některých zvířat – jen v případě ovcí je jednotně užíván název vlna, u jiných zvířat je to různé (používá se i vlna, i srst nebo nějaké speciální termíny). Vlna vyniká hlavně svou jemností, proto se používá hlavně na svetry, ponožky, deky a podobné textilie, hrubší pak např. na koberce. Dále se z ní vyrábějí některé další specifické materiály jako je plst, běžně zvaná také filc (klobouky, fezy, kulečníkové plátno, technické a stavebnické výrobky, při výrobě hudebních nástrojů, ale také třeba celé jurty ve střední Asii nebo známé ruské válenky). Jiným specifickým materiálem je tvíd (obleky, uniformy).

1) ovce – ovčí vlna patří k základním textilním surovinám. Největšími výrobci jsou Austrálie, Čína a Nový Zéland, ČR naopak patří mezi největší dovozce. Velká část vlny se prodává v dražbách. Vedlejším produktem při zpracování je lanolin, který má další upotřebení. Chov ovcí na vlnu, resp. šlechtění ovcí s vlnou (divoké ovce vlnu neměly a nemají) začal zřejmě na území dnešního Íránu někdy kolem roku 6000 př.n.l. Nejstarší evropská vlněná textilie, byla nalezena v Dánsku (zhruba z roku 1500 př.n.l.).

• merino – velmi jemná, silně zkadeřená a málo lesklá vlna
• cheviot – hladká lesklá vlna, dnes se málo používá, většina těchto ovcí je spíše na maso o mléko
• crossbred (vlna kříženců) – nejvíce produkovaná vlna, podle lokality se více podobá jednomu z výše uvedených druhů

2) kozy – vlna či srst angorských a kašmírských kozangorská kozaangorská koza

• mohér – vlna z angorské kozy je velmi odolná, nežmolkující, lesklá, příjemná na omak a teplejší než ovčí vlna. Používá se (s příměsemi) na lesklé lehké pletené oděvy, kostýmy, šály, zimní čepice apod., ale i vlasy pro panenky nebo v zahraničí velmi populární mohéroví medvídci (obdoba plyšových) – sběratelé za ně nezřídka platí tisíc i víc dolarů. Angorské kozy pocházejí z Tibetu (16. stol.), ale dnešní největší světová produkce Mohéru je v jižní Africe – vlna v Lesothu a tkanina v JAR (vlna z lesothských koz se zpracovává v JAR), na druhém místě je USA (téměř výhradně Texas).
• kašmír – srst, přesněji řečeno jen podsada z tzv. kašmírových plemen koz (kašmírské, tibetské, mongolské, chyangra, liaoning...). Patří mezi nejjemnější přírodní vlákna, je lehká a velmi teplá. Používá se k výrobě vysoce jakostních oděvů a tradičních šál. Jak název napovídá, Kašmír pochází z indického Kašmíru a Indie je dosud největším výrobcem, za ní následuje Mongolsko.
• pašmína – ušlechtilá forma kašmíru z nejjemnějšího chmýří vysokohorských koz (hlavně tibetská, méně i chyangra). Používá se hlavně k ruční výrobě proslulých šál Pašmína a Šachmína a sukní. Největšími výrobci Pašmíny i šál jsou Indie (Kašmír) a Nepál.

3) velbloudi – vlna velbloudů, která se nestříhá, ale sbírají se chomáče po línání.

• jednohrbí velbloudi – velmi hrubá vlna, která se používá jen k výrobě kobercůvelbloudí přízevelbloudí příze
• dvouhrbí velbloudi – velmi jemná, hebká a kadeřavá vlna. Je velmi drahá, používá se k výrobě zimních plášťů, kabátů, svetrů, sukní, rukavic, čepic, šál a přikrývek. K největším producentům patří Mongolsko, Kazachstán, Írán, Afghánistán a další. Známé jsou štětce z velbloudí srsti, ve skutečnosti však nejsou z velbloudů, ale obvykle z koní, případně veverek nebo pod.
• nar (také Tulu, Turkoman, Bukht, Iner, Iver, Majen, Bertuar, Boghor, Hachamaia a další) – mnoho různých názvů pro křížence jednohrbých velbloudů (dromedárů) a dvouhrbých velbloudů (drabařů), u nás se nejčastěji používá název nar. Kříženec má jeden velký protáhlý hrb, je extrémně odolný a větší než oba rodiče, proto je často chován v Rusku, Íránu, Afghánistánu a Turecku, v menší míře i v Saúdské Arábii, Turkmenistánu a Kazachstánu. Kříženci (naři) se však dále kříží s oběma velbloudy, potomci narů a drabařů se nazývají koslak, potomci narů a dromedárů kochert. Všichni kříženci velbloudů obecně bývají také označováni F1 nebo F2 – obvykle se tak označuje pořadí generace, ale u kříženců velbloudů často také počet hrbů. Potomci narů – koslaci i kocherti mívají většinou dva hrby, jsou však větší a odolnější než normální velbloudi. Vlna těchto hybridů se zpracovává jen v menší míře, kvůli malému počtu a je podobnější vlně dromedára.
• cameline – historická hrubá textilie z velbloudí vlny, méně kvalitní než současné. Podle některých domněnek však byla naopak kvalitnější – podobná dnešnímu Kašmíru. Pocházela zřejmě z Asie a z dvouhrbých velbloudů.

4) lamy – vlna všech druhů lam (bývá často souhrnně nazývána podle španělského jména druhu lamy)

• lama alpaka (alpaca) – alpakaalpakavelmi měkká, málo kadeřavá a hedvábně lesklá vlna, která se stříhá jen jednou za dva roky. Chovají se dva typy i jejich „kříženci“. U obou typů lam se chová několik barevných mutací – v Peru až 52 barev (kvůli snazšímu barvení vlny, resp. nepotřebě barvit). Vlna alpak se zpracovává již po tisíce let, nejvíce jich pochází z Peru, výrazně méně z Bolívie, která je druhá, ale jinak se alpaky chovají v mnoha zemích celého světa (jen v málo z nich ve větší míře na vlnu). Vlna se používá k výrobě pletených a tkaných svetrů, dek, čepic, rukavic, šál a dalších výrobků, nejtypičtějším oděvem z alpačí vlny je pončo. Některé výrobky v Evropě prodávané jako alpaka, jsou ve skutečnosti mohérové nebo z vlny islandských či anglických ovcí.

○ huacaya – robustnější a silnější typ alpaky – vlna je kratší a dražší, připomíná vlnu ovcí plemene Corriedalle
○ suri – delší, lesklá a hladká vlna, která tvoří prstence spadající podél těla
○ accoyo – nejde o typ vlny, nýbrž o vlnu alpak z jedné konkrétní farmy (Estancia Accoyo), která byla uznána jako producent nejlepší bíle vlny na světě, proto se prodává mimo předchozí kategorie

• lama krotká (llama) – hrubší vlna, která se používá hlavně na koberce, pytle, deky, lana, v menší míře na oděvy (pláště apod.). Chovají se dva typy i jejich kříženci. Zřejmě nejvíc lam se chová v Bolívii.

○ chaku – menšinový typ lamy (jen asi 20 %), který má osrstěnou i hlavu a uši
○ qara (ccara) – většinový typ lam, který je téměř bez vlny a užívá se hlavně jako soumar a na maso

• vikuňa (vicuña) –vikuňavikuňa  vlna vikuní se považuje za vůbec nejkvalitnější, je velmi silná a přitom měkká, dokonce nejjemnější ze všech zvířecích vln, vlákna jsou dutá a proto mnohem teplejší. Jde však o divoké chráněné zvíře, jehož lov je od roku 1968 zakázán a tak se její vlna dá získat buď z mrtvých zvířat, nebo vládou korigovaným způsobem, který vychází z praktik starých Inků. Ti konali každé 4 roky hon na vikuně, ostříhaly je a znovu vypustily (hrubší srst dostal lid, jemnější patřila Inkovi). Inčtí chytači či honáci vikuní se nazývali chacu (čaku) a stejné chacu zavedla i Peruánská vláda, jen jich je velmi omezený počet a musí být vládou schválení. Lamy jsou označené, aby nebyly stříhány častěji než po 2 - 3 letech a také proto, aby se všechny po odchytu zase vrátily živé. Vikuně velmi prudce reagují a rychle stresují (jsou příliš snadno splašitelné), proto je odchyt komplikovaný a tak vláda schvaluje jen ty nejlepší chacu. (Podobný systém je i v Bolívii, Chile, Ekvádoru a Argentině). V poslední době se ve všech zemích, kromě Bolívie začínají zavádět i speciální chovy „polodivokých“ lam. Vikuní vlna je velmi drahá (nejdražší ze všech legálně vyráběných vln) jak kvůli kvalitě, tak i kvůli obtížnosti získávání, ale i proto, že jí má lama velmi málo (méně než 0,5 kg surové vlny z jedné lamy) a může se stříhat jen jednou za 3 roky. Ponožky z vikuní vlny stojí v Evropě a Americe okolo 25 tis. Kč, šátek cca 30 tis. Kč, svetr téměř 100 tis. Kč, pánský kabát bez mála půl milionu a oblek tři čtvrtě. Kvůli ceně se používá vlna vikuní většinou v kombinaci s 50% ovčí vlny (1kg vikuní vlny stojí asi jako 2 tuny vlny ovčí). Vikuňa je národním zvířetem Peru, odkud pochází nejvíce z celkové produkce vlny.

○ jižní vikuňa (vicuña del sur) – jeden ze dvou sporných poddruhů (Vicugna v. vicugna), který je větší a světlejší
○ severní vikuňa (vicuña del norte) – druhý ze sporných poddruhů (Vicugna v. mensalis )je o třetinu menší, tmavší a údajně právě tento poddruh je předkem domácích alpak

• guanako (guanaco) – vlna guanak patří k nejlepším a nejdražším na světě, je krátká a díky dutým vláknům velmi teplá a lehká, jemností srovnatelná s těmi nejlepšími kašmíry. Guanaco je výrazně větší než vikuňa, proto by vlny mohlo být více a tedy i levnější, ale není to úplně tak. Stříhání divokých lam je údajně téměř nemožné a na farmách se na vlnu chovají v relativně malém množství a teprve krátce. Legálně se zpracovává až od roku 2000 – hlavně v Patagonii (Chile a Argentina).

• kříženci – vlna z kříženců jednotlivých lam, případně lam a velbloudů se vyrábí více méně příležitostně, ve větší míře jen vlna z huariz a pakovikuní. V seznamu jsou uvedení jen nejběžnější kříženci, teoreticky mezi sebou lze křížit všechny druhy lam i velbloudů, přičemž vzniknou vždy dvě varianty (podle toho, kdo je otec a kdo matka), některá z hybridních mláďat jsou plodná a mohou se křížit dále.

○ huarizo – kříženec samce alpaky a samice lamy krotké – nejběžnější kříženci lam – podobnější lamě, ale s postavou alpaky, vlna je delší a jemnější než vlna alpak.
○ misti – kříženec samce lamy a samice alpaky. Můžou být výrazně podobnější jednomu z rodičů – podle toho se rozdělují na Warilla (Llamawari – podobnější lamě) a Taqa (Pacowari – podobnější alpace)pakovikuňapakovikuňa
○ pakovikuňa (paco-vicuña) – kříženec samice alpaky se samcem vikuně – nejcennější ze všech kříženců, několik jich bylo vypuštěno do volné přírody nebo utekli a dále se kříží (jsou plodní, jejich potomci však již ne). Pakovikuně jsou chovány i mimo J. Ameriku v počtu několika set kusů (jen v USA jich je okolo 500, dokonce mají svou asociaci). Jsou podobnější vikuním, ale klidnější a mají o něco delší srst (kvalitou podobná vikuní vlně).
○ lamovikuňa (llamo-vicuña) – kříženec samice lamy krotké se samcem vikuně
○ pakoguanako (paco-guanaco) – kříženec samce alpaky a samice guanaka
○ lamoguanako (llamo-guanaco) – kříženec samce guanaka a samice lamy
○ cama – kříženec samce dromedára (jednohrbého velblouda) a samice lamy krotké. cama (kříženec velblouda a lamy)cama (kříženec velblouda a lamy)První cama se narodila v roce 1998 v Dubaji pomocí inseminace, s cílem „vyrobit“ zvíře s velmi kvalitní vlnou jako má lama, ale mnohem větší velikostí – jako velbloud, které bude schopné produkovat mnohem větší množství vlny. Mluvit o zpracování vlny je předčasné, jelikož druhá cama se narodila v roce 2002 a v roce 2008 byly teprve 4. Navíc je problém s povahou cam, předpokládalo se, že bude mírná (a tedy snadné stříhání), ale některé camy mají naopak povahu velmi špatnou.

5) králíci - vlna několika plemen angorských králíků (uznané jsou 4 typy)

• angora – patří k absolutně nejjemnějším, je hladká a má dutá vlákna, proto je lehčí a teplejší než většina ostatních vln. Nejkvalitnější vlna je nestříhaná, ale získávaná vytrháváním (vytahováním) chomáčů při línání. Aby byla vlna použitelná, musí se králík 1x – 2x týdně upravovat (česat apod.). Angora se používá se hlavně k výrobě spodního prádla (hlavně pro revmatiky) a pletených svrchních oděvů. Největším výrobcem je Čína.

6) pižmoň severníqiviutqiviut  vlna se nestříhá, používají se sesbírané chuchvalce při línání – sbírá se srst nejen z divokých zvířat, ale od roku 1968 jsou pižmoni chováni i na několika farmách – nejznámější je nezisková farma družstva Oomingmak ve vlastnictví domorodých Inuitů (Eskymáků) – ta se zabývá domestikací pižmoňů a také výrobou oděvů z qiviutu s tradičními eskymáckými vzory jednotlivých vesnic a lokalit.

• qiviut (qiviuq, qiviu) – vlna pižmoňů je velmi kvalitní, extrémně trvanlivá (oděv vydrží až 20 let), pevnější a 8x teplejší než ovčí vlna, přitom měkčí než kašmír, neplstnatí a nemění velikost ve vodě jakékoli teploty. Je to druhá nejdražší vlna na světě (po vikuních), šála stojí okolo 6000 Kč. Dále se vyrábějí rukavice, čepice, kabáty a další luxusnější zboží. Většina produkce pochází z Kanady, na druhém místě je Aljaška.

7) orongo orongo (antilopa tibetská nebo čiru)orongo (antilopa tibetská nebo čiru)(též čiru nebo antilopa tibetská) – gazelám podobná tibeto-kašmírská antilopa, žije v nadmořské výšce až do 5500 m, kde bývají mrazy i -40°C, proto má velmi hustou a velmi teplou srst. I přes veškeré snahy se nikdy nepodařilo tuto antilopu domestikovat, v přírodě je chráněná. Vlna se získává vyčesáváním ze srsti, takže předtím musí být zvíře zabito. Proto je již léta zpracování vlny zakázáno.

• šáhtúš – velmi vzácná vlna kašmírového typu. Je tak jemná, že ji nelze zpracovávat strojově, spřádá se ručně. Abnormálně jemné jsou i výrobky – běžný šáhtúšový šátek lze protáhnout snubním prstenem (vlněný šátek prstenem!!!). Oficiálně je výroba mezinárodně zakázána, stejně tak prodej nebo jen vlastnictví, přesto se však šáhtúš dále ilegálně vyrábí a prodává poměrně běžně ve velkých indických turistických centrech. šáhtúš - nejdražší existující tkanina, její výroba, prodej i jen pouze vlastnictví je ovšem nelegálníšáhtúš - nejdražší existující tkanina, její výroba, prodej i jen pouze vlastnictví je ovšem nelegálníK výrobě jedné šály je třeba vlna ze tří až pěti antilop. Kašmírské šály jsou světově proslulé, ty které se vyrábějí z šáhtúše bývají nazývány „královskými šálami“. Cena šáhtúše je vzhledem k okolnostem, pochopitelně závratná (násobně vyšší než vlna vikuní) – jedna běžná šála přijde tak na 100 tisíc korun.

8) jaci – k výrobě vlny se používá srst domácích jaků a jejich kříženců, vlna se nestříhá, sbírají se vylínané kusy

• jak domácí – jačí vlna je relativně málo známá, přesto se v horských oblastech Asie vyrábí běžně a nejen tam - např. i v USA. Je i v Evropě. Je to velmi teplé vlákno, nejjemnější varianta (z podsady) je jemností srovnatelná s kašmírem, obecně bližší je však qiviutu. Používá se k výrobě oděvů, přikrývek, ale i stanů nebo lan, známé jsou i tzv. jačí krajky (přestože se většinou již nevyrábí z jačí vlny) – paličkované krajky, které existují již od 17. stol., v 19. stol. byly velmi populární hlavně v Anglii – používají se jako ozdoby oděvů, spodního prádla, záclon, nábytkového čalounění, ale i jako smuteční výzdoba.
dzo (kříženec jaka a krávy)dzo (kříženec jaka a krávy)• Dzo / Dzomo – kříženci jaků s domácím skotem – potomci samci jsou z tibetštiny dzo (nebo zho, dzho, zo), samice dzomo (nebo zhom). Z mongolštiny se pro obé užívá výraz khainag, případně řidčeji z angličtiny yakow. Dzo jsou neplodní, samice – dzomo můžou být dále křížené – kříženec dzomo a jaka nebo býka se nazývá ortoom. Kříží-li se dále s jakem či býkem nazývá se další potomek usan güzee. Využití vlny je více méně druhotné, prvotní účel křížení je větší produkce masa a mléka.
• Yakalo – kříženci jaků a bizonů, experimentovalo se s nimi ve 20. letech v kanadské Albertě – kříženci jsou na vlnu potenciálně využitelní (zpracovává se vlna obou druhů), ovšem jsou jen málo životaschopní, kvůli velké úmrtnosti hybridů, se s křížením přestalo. Dnes jich existuje jen velmi málo.
• další kříženci – jaci se občas kříží s mnoha dalšími turovitými (zebu, gayal, gaur, banteng, vodní buvol...), v ani jednom případě však kvůli vlně, ačkoli v některých případech kříženec zpracovatelnou vlnu mít může

9) bizoni – indiáni kdysi zpracovávali kompletně celé bizony, tedy i srst, dnes existuje několik bizoních farem, které vlnu zpracovávají. Sbírají se vylínané chomáče podsady.

• bison down (někdy i buffalo down) název bizoní vlny je z angličtiny, do češtiny by se dal přeložit jako bizoní chmýří - vlna je velmi jemná, měkká, pevná a teplá, neplstnatí a nesráží se. Používá se k výrobě zimního oblečení, rukavic, klobouků a čepic, velmi známá je výroba rybářských mušek.

10) psi – chiengora z malamutachiengora z malamutazpracovaná srst mnoho dlouhosrstých plemen psů (ovčáci, briard, dlouhosrsté kolie, čuvači, novofundlandský pes, retrívr, špic, čau-čau, samojed, ale třeba i pudl, jorkšír apod.). Získává se vyčesáváním a musí být alespoň 4 cm dlouhá – stříhaná je mnohem méně kvalitní. Kořeny užívání psí vlny jsou v Americe – již před příchodem Evropanů. Byla k tomu vyšlechtěná speciální dnes již neexistující plemena (indiánský vlnatý pes). Používali jí také některé kmeny v Indii. Indiáni z ní vyráběli hlavně oděvy a přikrývky, Indové koberce.

• chiengora – velmi měkká hřejivá vlna - až 8x hřejivější než ovčí – podle plemene psa, z něhož pochází, nejvhodnější jsou severská dlouhosrstá plemena. Dnes se psí vlna průmyslově nespřádá, ale stále existuje ruční spřádání – na bázi ještě komerčnější... každý pejskař si může nechat spříst přízi ze srsti vyčesané z vlastního psa a následně se tedy obléct do svetru ze svého miláčka...

11) činčily – vlna činčil je extrémně měkká a hřejivá, její spřádání je však relativně zanedbatelné, jelikož se častěji využívají celé kožky. Častěji se pod názvem činčilí vlna prodávají produkty z jiných zvířat.

12) kusu – častěji se uvádějí vačice, důvod je jazykový - kusu je v angličtině possum, vačice oficiálně opossum, ale lidově se jim častěji říká také possum – tato chyba se promítla i do češtiny – obojí je nesprávně překládané jako vačice. Prakticky jde o zpracování vlny z kusu liščích, tedy australských vačnatců připomínajících cosi mezi činčilou a opičkou, zatímco vačice jsou vačnatci američtí (jediní mimoaustralští) a zcela z jiného řádu – připomínají spíše velkou stromovou krysu. kusu liščíkusu liščíKusu žili původně v Austrálii a na Tasmánii, v polovině 19. století však byli dovezeni i na Nový Zéland, kde se stali postupem času katastrofou pro místní faunu, proto byli prohlášeni za škůdce. Začali být hubeni a na konci 20. století se dostavil i lov ve velkém pro komerční účely – na maso, kůži a také vlnu. Vlna je velmi jemná, měkká, extrémně lehká a díky dutým vláknům teplá. Používá se ve směsích s hedvábím a ovčím merinem k výrobě většiny druhů běžných oděvů. Vlna kusu se doposud (zhruba 30 let) zpracovává pouze na Novém Zélandu, ačkoli výrobky jsou populární i v Austrálii, Japonsku a Jižní Americe. Vlna je známa pod několika názvy, jelikož každá firma používá jiný (většina s ochrannou známkou) – Ecopossum, Possumdown, Merinomink atd.

b) Hedvábí - jemná tenká tkanina ze sekretů některých motýlů, mlžů a pavouků. Kromě všelijakých oděvních a jiných výrobků se z něj vyrábí i jiné specifické tkaniny (samet, satén, brokát a další)

1) motýli – hedvábí se vyrábí z kokonů některých druhů motýlů, ten je tvořen sekretem žláz, který na vzduchu rychle tuhne v podobě dvou „nekonečných“ tenoučkých vláken vzájemně spojených sericinem (druh klihu). Když se kokon rozvine, získají se dvě až 900 m dlouhá vlákna pro výrobu hedvábí. To se již v minulosti stalo tak vzácným, drahým a žádaným zbožím, že dalo vzniknout trase, která se nesmazatelně zapsala do dějin lidstva jako Hedvábná stezka. domestikovaná forma bource morušového na kokonudomestikovaná forma bource morušového na kokonuTrasa (přesněji několik jejích variant, či odboček a „zajížděk“) kudy karavany dopravovaly hedvábí, byla centrem všeho středověkého dění - dala vzniknout velkým moderním městům a výrazně ovlivnila rozvoj, život i osud celých dynastie a civilizací Asie, Evropy i severní Afriky. Hedvábí z kokonů motýlů se používá k výrobě téměř všech druhů oblečení, včetně spodního prádla, opalovacích oděvů, šátků, východoasijských krojů, ale na čalounění, ložní prádlo, padáky atd.

• bourec morušový – je základním a původní druhem motýla užívaným k výrobě hedvábí, která se datuje až do 27. stol. př.n.l. – původně šlo o kokony divokých motýlů, ale začátkem 6. stol. začal chov a domestikace bourců. Až do roku 300 byla jeho výroba čínským monopolem chráněným císařským dekretem – export technologie, bourců, kokonů nebo jen vajíček byl pod hrozbou trestu smrti.
• Tussah (divoké nebo plané hedvábí) – hedvábí z kokonů dalších (divokých) druhů motýlů vyráběné v některých asijských zemích – v Japonsku (martináč dubový), v Číně (martináč čínský), v Indii (martináči Antheraea mylitta a A. assamensis, martináč pajasanový a někteří další rodu Antheraea a Samia), v Thajsku (někteří martináči a bourci) atd. Kokony jsou větší než u bourců a barevné – nejčastěji hnědé nebo žlutozelené (což nelze odstranit ani bělením). Do Asie k výrobě hedvábí i několik druhů motýlů ze Severní Ameriky a Afriky.

2) některé další druhy hmyzu – hedvábná vlákna v přírodě vytváří i mnoho dalších druhů hmyzu – především larvální stádia hmyzu s dokonalou proměnou (larvy v angličtině nazývané silk worm – hedvábný červ), ale i dospělí jedinci – někteří permanentně podobně jako pavouci (snovatky, kobylky z čeledi Gryllacrididae), jiní občas, např. na spermatofor (pouzdro na spermie), vlákno na kukly nebo podobně (včely, vosy, mravenci, rybenky, jepice, třásněnky, křískovití, brouci, síťokřídlí, blechy, mouchy, někteří komáři a mušky...). Ani jedno z těchto vláken se nepoužívá k výrobě textilu, některá však již byla zkoumána až na molekulární úrovni.

3) pavouci – pavučiny jsou jak známo extrémně tenké a přitom abnormálně pevné – existuje nejméně 7 druhů pavoučích vláken (pro různé použití), pevnost v tahu některých vláken je (v poměru) srovnatelná s pevností legované oceli, pavučina je dokonce tvrdší než ocel. Vyniká i tažností a houževnatostí... Je to zcela ojedinělé vlákno. Získat pavoučí vlákno v potřebném množství je neuvěřitelně složité – největším výrobkem z pavučiny je 3,4 x 1,2 m velký „zlatý“ kus textilu vyrobený v roce 2009 na Madagaskaru – 82 lidí na něj sbíralo pavučiny celé 4 roky. Z toho důvodu není průmyslové zpracování možné (rentabilní). křižák pruhovanýkřižák pruhovanýV roce 2000 vyvinula kanadská firma Nexia Biotechnologies unikátní technologii, jak pavoučí vlákno nesbírat, nýbrž vyrábět a to biologickým, nikoli chemickým způsobem. Celá operace spočívá v odebrání pavoučího snovacího genu, následném přenesení do transgenních koz. Mléko těchto koz pak obsahuje pavučinový protein (1 – 2 g v litru mléka). Získaný protein se poté spřádá. Tato výroba je složitá, proto se jí zabývala jen jedna jediná firma na světě. V roce 2010 Korejský moderní institut vědy a technologie vyvinul jinou metodu – pomocí bakterií e-coli geneticky upravených pavoučím snovacím genem. V Americe údajně dosáhly prvních úspěchů vědci při pokusu geneticky upravit bource, který místo běžného vlákna na kokony produkuje vlákno pavoučí. V Německu se zkoušelo gen zavést do brambor. Výzkum a vývoj použití pavučin v textilu stále pokračuje, na čemž má eminentní zájem i NASA (ta dokonce vzala pavouky do orbitální stanice, kde zkoumala tvorbu pavučin v tak rozdílném prostředí). Dosud se zpracovávalo jen vlákno, přesněji řečeno gen některých druhů pavouků rodu Argiope (křižák) a Nephila (nefila nebo snovačka). Firma Nexia zkrachovala a tak se výrobou v současné době nikdo nezabývá.

4) měkkýši (mušle) – využívá se vlákenná třáseň „chapadel“ kyjovky šupinaté a několika málo druhů dalších mořských i sladkovodních mušlí z čeledí Pinnidae (kyjovky), Mytilidae (slávky) a Dreissenidae (slávičky). Mušle se těmito vlákny drží podkladu, aby je neodnesl proud.kyjovka šupinatákyjovka šupinatá

• Bysssus (byssové nebo též mořské hedvábí) - je pevné (k odtržení mušle třeba síly 35 MPa), zpravidla zlatavé barvy (po citrónové lázni) a v některých ohledech srovnatelné s pavučinou. Vyrábí se ručně, a ačkoli není příliš známé, existuje již po staletí (nejstarším známým výrobkem z byssu je čepice ze 14. stol.), do začátku 20. stol. se vyrábělo např. na Sardinii (od té doby již jen jako ukázka v muzeu). Původně sloužilo k výrobě oděvů výhradně pro privilegované osoby a platili se za něj horentní částky (řádově 70x víc než za bavlnu). Až do konce 19. století bylo hedvábí jen pro háčkování a pletení, teprve potom se začalo tkát (patent je z roku 1936). Toto hedvábí se nikdy nevyrábělo v příliš velké míře – v těch nejlepších letech jen několik set kg. Od poloviny 20. stol. je tato výroba téměř zaniklá.

c) Žíně a vlasy

1) koňské žíně – vlákna jsou vcelku hrubá, hladká, lesklá, pružná, stabilní a odolná proti opotřebení. Používají se jak žíně z ocasu, tak z hřívy - známe především coby materiál k výrobě smyčců, případně kartáčů, malířských štětců, či štětek na holení, ale použití je v klasickém textilu... Nejstarší tkanina z žíní je údajně z 9. stol., od poloviny 18. stol. v Evropě začaly vznikat manufaktury na tkaní žíní a v dalším století přišel obrovský rozmach a móda výrobků z tohoto materiálu. Používal se hlavně pro výrobu nábytkářských potahů a polstrování, rybářských rukavic, rybářských šňůr a lan, dokonce ani původní krinolíny (výztuže starověkých sukní, aby držely tvar a vypadaly objemně) se neobešly bez koňských žíní. Během 20. století výroba značně opadla a začátkem 21. už byly v Evropě jen dvě tkalcovny. Největším současným producentem je Čína, pak Mongolsko a na třetím místě Paraguay, zbytek je téměř kompletně asijský. V současné době se žíně používají na potahy a polstrování exkluzivního nábytku nebo restaurování historického, výztuže sak a kabátů drahých značek, autosedačky, kabelky a samozřejmě stále smyčce a malířské štětce

2) žíně a chlupy ostatních zvířat – sporadicky bývají obdobně s koňskými žíněmi používány i žíně jiných kopytníků (nejen lichokopytníků, naopak častěji žíně z kravských ocasů) nebo tuhé dlouhé chlupy z těla - např. pesíky z jaků, které často padají od hřbetu, přes boky až k zemi. Obvykle, když se používají, pak na provazy nebo podobné výrobky

3) lidské vlasy – v minulosti se lidské vlasy kromě paruk, používaly v omezené míře i k textilní výrobě - např. v Číně nebo předkolumbovské Jižní Americe (v dnešním Peru), spřádaly se do přízí i samostatně, většinou však v kombinaci s jinými vlákny nebo byly vetkávány do textilií z ostatních materiálů

B) Rostlinná vlákna

a) Lýková vlákna - ze stonků (z lýka) rostlin

1) len - nejvýznamnější textilní vlákno (plátno, kepr, koudel atd.)
2) juta - vlákna z jutovníků (hlavně pytlovina, podkladové tkaniny pro koberce, lana a provazy, koudel)
3) konopí – (běžná textilní výroba, lana, stavebnictví, koudel, papír...
4) indiánské konopí (též dogbane nebo indiánské názvy qéemu, pö a další) – vlákna rostliny Apocynum cannabinum z řádu hořcotvarých (dříve byl základní surovinou indiánů k výrobě sítí, provazů i oblečení, dnes se nepoužívá)
5) ramie – tropická rostlina podobná kopřivě, hojně užívána hlavně v Číně (oděvy, pro paličkování, technické textilie...)kopřivové vláknokopřivové vlákno
6) kopřiva – vlákna se používají již od doby bronzové, po 1. světové válce je použití už jen ojedinělé (podkladové tkaniny koberců, příze pro ruční pletení a háčkování...)
7) okra - známá spíše z kuchyně, česky také proskurník, vlákna jsou podobná jutě
8) ratan - liánovitá rostlina (hlavně košíkářská oblast, ojediněle i textilní)
9) ibišek - vlákna některých ibišků (hlavně súdánského) se používají obdobně jako juta
10) abutilon – vlákna slézovitých rostlin rodu Abutilon (česky mračňák) mají podobné využití jako juta
11) kudzu – vlákna bobovité rostliny Pueraria lobata (oděvní průmysl, lana, košíkářství, papír)
12) réva (vinná vlákna) – někdy bývají označovaná též jako kudzu, s nímž má obdobné použití
13) vistárie - bobovitá rostlina (podobně jako ratan)
14) trichostigma – vlákna z karibské hvozdíkotvaré rostliny Trichostigma octandrum, z čeledi líčidlovitých (hlavně košíkářství, ale textil)
15) papírovník čínský - morušovitý strom, zvaný také papírová moruše (dříve hlavní surovina k výrobě plátna v celém Tichomoří, dnes hlavně sváteční oděvy, ložní prádlo, japonský ruční papír)
16) některé další stromy, především lípy - rod Tilia (např. tradiční japonské oděvy attus byly z lipových vláken)
17) bambusová vlákna (Litrax) – zcela nová převratná technologie výroby bambusových vláken, kterou vyvinula švýcarská firma Litrax (výroba příze od 2011). kapokkapokDíky výborným vlastnostem si materiál velmi rychle získává místo na trhu.

b) Semenná vlákna

1) bavlna - nejvýznamnější ze všech vláken (široké uplatnění nejen v oděvním průmyslu, nejznámější neoděvní výrobek je vata)
2) kapok - vlákno z „chmýří“ semen středoamerického stromu vlnovec pětimužný (výplně polštářů a matrací, příze, dříve téměř všechny záchranné plovací vesty)
3) bombax (stromová bavlna) – vlákno z „chmýří“ okolo plodů indického stromu Bombax ceiba (a několika dalších rodu Bombax – bavlníkové stromy)
4) kokosové vlákno - vlákno ze slupky plodů kokosových palem (kokosových ořechů) máčené v mořské vodě (koberce, lana, provazy)
5) klejicha – některé druhy klejich rodu Asclepias (lana a provazy)

a) Listová vlákna - z listů rostlin - nejčastěji z žileksušení abakysušení abaky

1) kaktusová vlákna - souhrnné označení pro vlákna z listů různých agáve nebo agávovitých rostlin (dále v seznamu jsou uvedena samostatně)
2) sisal - z agáve sisalové (lana, koberce, rohožky, ale hlavně v papírnictví)
3) abaka (banánové vlákno) – z žilek listů banánovníku textilního, nazýváno též manilské konopí, protože se téměř veškerá světová produkce se dopravuje přes přístav v Manile (lana, koberce, příze, ale hlavně speciální papír na bankovky nebo filtry)
4) hanequén - z listů agáve druhu Agave fourcroydes
5) ixtle (tampico) – z listů agáve druhu Agave lechuguilla (výroba lan mexickými indiány)
6) piňa (piña nebo též ananasové vlákno) – z listů ananasu, ve větší míře se používá jen na Filipínách (běžné oděvy)piňapiňa
7) fique - z listů jihoamerické agávovité rostliny Furcraea andina (lana, tapiserie, tašky, deštníky...)
8) tenura - z listů některých druhů tenur, u nás lidově známých jako tchýnin jazyk (lana a provazy - v Africe)
9) orobinec - z listů a stonků orobince, lidově známého jako doutník (používají se velmi zřídka – vlákna ze stonků obdobně jako juta, z listů jako alternativa za bavlnu nebo len)
10) juka - (lana, provazy, dentální nitě – jen Apači, sandály – z celých listů, nikoli vláken – ostatní indiáni)
11) areka - z některých druhů arekovitých palem rodu Trithrinax (rustikální oblečení, tradiční ruční výrobky)
12) phormium - (novozélandský len nebo z maorštiny harakeke či wharariki) – ze dvou druhů lenovníků - Phormium tenax a Phormium colensoi (kdysi základní původní textilní materiál na Novém Zélandu, první druh i na Norfolku - oděvy, rybářské sítě, zvláště ceněná lana pro všestranné použití na lodích, rohože...)
13) papája - (lana a provazy)
14) esparto - z trávy druhu kavyl tuholistý (v Africe a Evropě běžná výroba velmi kvalitního papíru, proutěných výrobků, méně často klobouky, „plátěné“ boty, tašky, rohože, opasky...)

C) Minerální (anorganická) vlákna - bývají často uváděná jako umělá, ačkoli vznikají z ryze přírodních materiálů (minerálů) nechemickou cestou – tavením

a) Azbestová vlákna (ohnivzdorné oděvy, provazy, elektroizolace, brzdové obložení...) v EU se již nevyrábí
b) Čedičová vlákna (ochranné oděvy, tkaniny, plsti, provazy)

II) Umělá vlákna:

A) Vlákna z živočišných polymerů - vlákna vyráběná uměle z živočišných materiálů na bázi molekul – chemickou reakcí kaseinu (protein obsažený v savčím mléce) a formaldehydu, dnes se již více méně nepoužívají

a) Ze syrového mléka

1) Lanital nebo AralacAralacAralacvlákno, které se používalo hlavně v Itálii​

2) Galalit - není to sice tkanina, nýbrž hmota, ovšem po dlouhé roky nepostradatelná v textilním průmyslu, jelikož se z ní vyráběly především knoflíky. Galalit nahradil drahé materiály jako slonovina, želvovina, rohovina atd., po vzniku klasických (ropných) plastů zmizel z trhu

b) Ze sušeného mléka

1) QMilch - vlákna z koncentrátu kaseinu extrahovaného ze sušeného mléka, chová se podobně jako hedvábí (jedny šaty se vyrobí asi z 6 litrů mléka)

B) Vlákna z rostlinných polymerů - vlákna vyráběná uměle (chemicky) z rostlinných materiálů na bázi molekul

a) Celulózová vlákna - z rostlinné celulózy – viskózová vlákna (z celulózy dřeva stromů nebo z bambusu), modalová viskózová, Lyocell, měďnatá vlákna, acetátová vlákna... (běžné oděvy i jiné použití)
b) Alginátová vlákna - z hnědých mořských řas (výšivky, zdravotnictví – materiál se v těle sám rozpouští)
c) Přírodní gumová vlákna - z latexu přírodního kaučuku (lemy ponožek, pruženky – gumy do trenek apod., gumová lana, elastické bandáže)
d) Hybridní vlákna - ze směsi různých polymerů, vyrábí se jediné (Visil) ve Finsku

C) Vlákna smíšeného (živočišného i rostlinného) původu - vlákna vyráběná uměle (chemicky) z rostlinných materiálů na bázi molekulCrabyonCrabyon

a) Crabyon - krabí vlákna jsou novinkou, jejíž výrobu má patentovanou jedna japonská firma, vyrábí se z krabích "skořápek", které se chemicky zbaví proteinů a vápníku, čímž vznikne chitin. Ten se pak smíchá s celulózní viskózou rostlin a tím vznikne materiál k výrobě antibakteriálního vlákna (veškeré běžné oděvy, lůžkoviny, ručníky)

D) Syntetická vlákna - zcela uměle vyrobená vlákna, dělí se na polymerní a nepolymerní a dále podle způsobu výroby nebo materiálu, z něhož jsou vyráběny. Patří sem vlákna gumová, polyamidová (PA), polyesterová (PE), polypropylenová (PP), polyakrylonitrilová (PAN), vinylová, fluorová, elastická, kovová, borová, uhlíková (karbonová), křemíková, skleněná, keramická a mnoho jiných, není však účelem tohoto článku se syntetickými vlákny zabírat podrobněji

Připadá vám titulní otázka divná i po přečtení téměř kompletního výčtu přírodních textilních vláken? Už víte, zda si obléci tričko z pavučiny nebo svetr z pižmoně s knoflíky z mléka? Já myslím, že ani jedno... jediná společnost vyrábějící pavoučí hedvábí zkrachovala dříve, než stihla vyrobit triko a na pižmoní svetr bude potřeba několik desítek, ne-li stovek tisíc korun..., navíc by zcela jistě neměl knoflíky z galalitu. Holt si vystačíme i s tričkem bavlněným a svetrem z vlny ovčí...

ZOO plná zážitků
По-русски Deutsch По-русски
Poslat email Homepage
Zoo Chleby