Perlička kropenatá domácí

Latinský název
Numida meleagris f. domestica
Kmen
Strunatci (Chordata)
Podkmen
Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída
Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída
Ptáci (Aves)
Nadřád
Letci (Neognathae)
Řád
Hrabaví (Galliformes)
Podřád
Bažanti (Phasiani)
Čeleď
Perličkovití (Numididae)

Rozměry
délka 53 - 63 cm, váha okolo 1,3 kg - divoké perličky, domácí bývají těžší
Popis
domácí froma perličky kropenaté - zavalitý černý pták s množstvím bílých skvrnek a holou hlavou s přilbicí. Přírodně zbarvené domácí perličky jsou sice nejčastější, ale existují i barevné mutace jako bílé, smetanové, strakaté nebo levandulové (modré bez skvrn).
Zajímavosti
— perličky se pro maso (a možná i vejce) chovaly již ve Starověkém Egyptě okolo roku 1500 př. n. l.
— latinské jméno Numida dostaly perličky již od starých Římanů podle území, kde byly hojně chovány - Numidie (starověké severoafrické Berberské království v dnešním Alžársku a Tunisku)
— podle řecké pověsti se jedná o sestry krále Melegra z Kalydónu, které po jeho smrti proměnila bohyně Artemis na věky v ptáky pokryté slzami žalu. Ve skutečnosti však druhové jméno meleagris nemá s králem Meleagrem žádnou souvislost a je spíše skomoleninou řeckého slova melanagris (černobílý).
— ve starověku byla perlička především obětním zvířetem, ale také vyhlášenou luxusní lahůdkou, kterou si v Římě mohli dovolit jen ti nejbohatší
— perliččí vejce mají méně cholesterolu než slepičí a dají se skladovat až půl roku
— ještě ve starověku perličky z Evropy zmizely, ve středověku se zde nechovaly, až v 15. stol. je dovezli Portugalci z Guineje, proto jsou v mnohých jazycích označovány tímto přídomkem (např. v angl. Guinea fowl - guinejská drůbež).
— od 16. stol. jsou chovány ve Franci, u nás a také v Německu nebo Británii od 18. století
Způsob života
žije hejnech čítajících asi 25 jedinců, ale v přírodě na nocovištích se shlukuje i tisíce perliček. Zemní téměř nelétající druh, který i v nebezpečí raději utíká než ulétá.
Domácí perličky jsou chovány pro maso a vejce, ale také proto, že zbaví zahradu škůdců (kobylek, slimáků a také třeba klíšťat). Ve srovnání se slepicemi jsou ovšem chovány mnohem méně často a to především kvůli jejich relativně nízké domestikaci a některým divokým návykům, které u nich přetrvávají (zanášení, toulání, nocování na větvích atd.). Navíc jsou náchylnější na silnější mrazy a především nesrovnatelně hlučnější než slepice.
Rozmnožování
hnízdí v dolíku na zemi. Samice snáší 6 - 12 vajec, na kterých sedí sama 26 - 28 dní
Mláďata
mláďata jsou nekrmivá, asi po 30 dnech jsou schopna i prvních letových pokusů a po 30 týdnech dosahují váhy dospělých ptáků. Kuřata jsou mnohem náchylnější než kuřata slepičí.Potrava
semena, kořínky, tráva, plody, hmyz, pavouci, hlemýždi, drobní obratlovci (ještěrky, obojživelníci, někdy i malí hadi a savci)Dožívá se
divoké perličky se v přírodě dožívají okolo 12 let, domácí se mohou dožít i déleVýskyt

Biotop
divoké perličky žijí v savanách, na polích a teplých, sušších, otevřených krajinách s keři a stromySponzoři
Jméno a příjmení/firma | Město |
Císař Adámek | Okřínek |
Zámečníková L. | - |
Zikmundová Petra | Tuklaty |