Klokan Greyův
Latinský název
Macropus greyi
Kmen
Strunatci (Chordata)
Podkmen
Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída
Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída
Savci (Mammalia)
Infratřída
Vačnatí (Metatheria)
Nadřád
Australští vačnatci (Australidelphia)
Řád
Málozubí (Diprotodontia)
Podřád
Klokani (Macropodiformes)
Čeleď
Klokanovití (Macropodidae)
Rozměry
délka 80 - 85 cm + 70 - 75 cm ocas
Popis
Klokan Greyův je obecně považován za nejelegantnějšího klokana. Měl výraznou obličejovou masku, tmavé konce všech končetin a střídavé tmavé a světlejší pruhy přes záda, přičemž barva i textura se lišila podle lokality, sezóny i u jednotlivých klokanů. Měl velmi dlouhý oces (téměř jako tělo).
Zajímavosti
— v zajetí se občas objevovali u několika farmářů. Dnes existuje několik jedinců v australských a tasmánských muzeích (Sydney, Adelaide, Melbourne, Launceston) vzácně jsou tito klokani nebo jejich části případně modely i mimo Austrálii např. Vídeň, Leiden (Nizozemsko), Londýn, Tring (V. Británie) atd.
Způsob života
Na bohatých pastvinách žil ve skupinách, na chudých pastvinách samotářsky nebo jen v nepočetných skupinkách. Byl velmi rychlý, jeho poskakování bylo složeno střídavě ze dvou menších a jednoho většího skoku.
Rozmnožování
O rozmnožování nejsou žádné údaje, lze předpokládat obdobné jako u dnešních středně velkých klokanů.
Rozmnožování klokanů a dalších vačnatců je mezi savci absolutně nestandardní, někdy šokující záležitostí od samého počátku, tedy početí až po péči o potomstvo...
Potrava
hlavně pastva - tráva, výhonky, případně listyVýskyt
Biotop
volné travnaté pastviny podél blahovičníkových lesůVyhynutí
Rok vyhubení:
Poslední známý jedinec v přírodě uhynul 1924, v národním parku 1937 a v zajetí 1939 (podle neprokázaných informací žil jeden až do 1943).
Příčiny a způsob vyhubení:
Až do počátku 20. století byl hojně loven pro kožešinu, maso nebo ze sportu. Lov probíhal štvaním smečkou chrtů nebo na koni. Vzhledem k rychlosti klokana trvala štvanice několik kilometrů (obvkle mezi 5 a 10 km). V roce 1910 již patřil mezi vzácné druhy a v roce 1923 zbývala poslední 14ti-členná skupina. V té době počaly snahy o záchranu, ovšem bez úspěchu. Odchyt 4 kusů, kteří měli být umístěni v rezervaci na Kangaroo Island (Klokaní ostrov), skončil fiaskem - všichni jedinci uhynuli vyčerpáním či šokem. Zbylí klokani byli pronásledováni lovci. Jedna odchycená samice přežila v zajetí 12 let. Důvodem vyhubení bylo kromě lovu i ubývání přirozeného prostředí a zavlečení predátoři (lišky).
Sponzoři
Fotogalerie
