Husa domácí landéská

Rozměry

rozměry jsou velmi různé podle jednotlivých plemen, obecně platí, že mohou domácí husy vážit až 13 kg nebo některé dokonce až 20 kg (zatímco divoké husy jen maximálně 5 kg, většinou mnohem méně). Váha domácích husí se historicky zvyšuje, ještě v polovině 19. století jejich hmotnost dosahovala nejvýše 8 kg.
Hmotnost husí landéských by měla být (pro výstavní účely) okolo 6,5 kg u husy a 7,5 kg u housera.

Popis

Husa domácí je domestikovanou formou husy velké, některá plemena husy labutí. Chovají se na maso, peří, sádlo nebo jako okrasné či výstavní, případně na vypásání zahrad (některá plemena byla speciálně vyšlechtěna ke spásání plevele) nebo hlídání, méně často i na vejce nebo i pro husí zápasy (v Německu a Rusku), které jsou však již ve většině zemí zakázané. Husa landéská je velmi podobná divoké huse, bezproblémová, otužilá a tišší než většina ostatních běžných plemen. Chová se hlavně na výstavy, na maso a také kvůli játrům (která má poměrně velká).

Zajímavosti

― husy byly domestikovány na více místech, první pokusy byly zřejmě již v Mezopotámii okolo roku 5000 př. n. l., jako období skutečné domestikace se však většinou uvádí 3. - 2. tisíciletí př. n. l. a především Egypt, i když byly zároveň domestikovány i v Číně, Řecku a zřejmě i střední Evropě. Všude byla k domestikaci využita husa velká, jen v Číně husa labutí. Neúspěšné pokusy o domestikaci byly i s berneškami (Kanada, Rusko), husicemi nilskými (Egypt).
― ve Starověkém Řecku a Římě byla husa posvátná - zasvěcená bohyním Afrodíta (Venuše), Juno a třem Charitkám (Gráciím), ale byly chovány i na maso a peří.
― Římané z hus konzumovali jen prsa a játra, zbytek byl považován za vhodný jen pro otroky, někteří husu (kromě jater) považovali dokonce za jídlo nevhodné pro aristokraty.
― již ve Starověkém Římě byly husy vykrmovány šiškami - používaly se šišky z mouky a medu nebo ze sušených fíků. Nacpáváním šiškami se husám zvětšují játra, stávají se chutnějšími, ale také téměř nefunkčními, proto se tato praktika (vzhledem k týrání zvířat) v posledních desetiletích výrazně potlačuje, v některých zemích (např. Německo) je zakázana. Nacpávání husí, resp. jejich zbytnělá játra jsou nezbytná pro přípravu pokrmu foie gras (speciální koláč, připravovaný zejména ve Francii).
― ze Starověkého Říma jsou také známy husy coby domácí mazlíčci doprovázející pána stejně jako pes
― ve středověku význam husí značně vzrostl, kromě toho, že šlo o levné maso, byly výhradním zdrojem brků na psaní a výrobu šípů a také prachového peří do peřin. Z této doby pochází také tradiční Svatomartinská nebo i Vánoční husa.
― zvlášť ceněné husí peří bylo již od středověku právě to české a zůstalo důležitým vývozním artiklem až do roku 1990.
― plecí husy jsou využívány hlavně na plantážích rostlin, které husám nechutnají (nejčastěji bavlník, tabák) - na vypletí 10 hektarů je třeba 25 hus
― hlídací husy jsou známé již Sarověkého Říma. Kejháním upozorňují na narušitele stejně jako psi štěkáním. Historie píše, že husy prozradily útok Galů na Řím. Britská armáda měla vojenské hlídací husy při boji proti Japoncům v jihováchodní Asii. Vietnamci ve válce používali husy k hlídání letadel. Dodnes se hlídací husy používají ve Francii, ale nejznámější současné husy hlídačky jsou ve skotské palírně whiskey Ballantines.