Rozměry
délka 23 - 28 cm + 13 cm ocas, váha 370 - 490 g (samice jen do 450 g), domácí činčily jsou větší než ty divoké a těžší bývají samice - mohou vážit okolo 800 g, zatímco samci okolo 600 g
Popis
větší, v domácích chovech velmi oblíbený, hlodavec s velkýma okrouhlýma ušima, delším ocasem a hustou jemnou strstí. V zajetí existuje kromě klasické "činčilové" barvy mnoho barevných mutací, které vznikají více než 60 let - první byla bílá, pak béžová, černá, smetanová, antracitová, fialová, safírová atd.
Zajímavosti
— český název činčila je z latinského chinchilla a ten zřejmě vznikl složeninou kečuánského chin (tichý) a sinchi (silný, statečný) s příponou lla vyjadřující zrobnělinu (podle jiné teorie od indiánského kmene Chincha), druhové latinské jméno lanigera znamená nesoucí nebo mající vlněný kabát či pokrývku - vlněná srst pramení z toho, že jim roste až 75 chloupků z jednoho vlasového folikulu
— přestože je běžným domácím mazlíčkem a občas i chovancem kožešinového průmyslu, v přírodě je ohrožena - v roce 1996 bylo v přírodě posledních 42 kolonií a počet stále klesal, odhaduje se, že za posledních 15 let klesl až o 90%. V přírodě se stávají obětí predátorů, ale decimuje je i Chagasova choroba (na kterou zřejmě zemřel i Charles Darwin).
— pro kožešinu byly loveny jihoamerickými indiány již dávno před příchodem Evropanů. Od 1828 byly loveny masově pro komerční účely. Kvůli tomu vznikla i speciální profese - chinchillero - lovec činčil, který s pomocí cvičené fretky vyhnal činčily z úkrytu a pak zabil holí nebo pomocí speciálně vycvičeného psa (kožešina nemohla být příliš porušená). Od 20. let 20. století jsou chovány na kožešinových farmách - první farma vznikla 1923 v kalifornském městě Tehachapi a začínala s 10 činčilami odchycenými v přírodě a 2 narozenými po cestě (odchytil je a přivezl Mathias F. Chapman). Všechny činčily na farmách v Severní Americe i Evropě pochází z tohoto chovu a stejně tak všechny činčily chované jako domácí mazlíčci mají předky v činčilách dovezených Chapmanem.