Hippotragus leucophaeus
Strunatci (Chordata)
Obratlovci (Vertebrata)
Čtyřnožci (Tetrapoda)
Savci (Mammalia)
Placentálové (Placentalia)
Sudokopytníci (Artiodactyla)
Přežvýkaví (Ruminantia)
Turovití (Bovidae)
Přímorožci (Hippotraginae)
délka těla 2,5 - 3 m, výška v kohoutku 1 - 1,2 m, váha okolo 160 kg, délka rohů až 60 cm (samice byly menší s délkou 2,3 - 2,8 m, jejich rohy byly stejně dlouhé, ale mnohem tenčí)
Antilopa modrá, dříve zvaná též sajga modrá nebo pakamzík je blízká příbuzná dvou velkých robustních druhů - antilopy vrané a antilopy koňské. Narozdíl od nich však nebyla tak mohutná. Měla podobnou obličejovou masku, podobné, dlouhé šavlovitě zahnuté rohy, po téměř celé délce opatřené kroužky. Nejvíce se odlišovala zbarvením - byla světle modrá, případně šedomodrá!!! Břicho a nohy měla světlé (přední tmavě proužkované).
— modrá barva se antilopě ztratila již krátce po smrti
— v pozdní době kamenné se věřilo, že jsou nadpřirozené bytosti nebo že mají nadpřirozenou moc
— je prvním velkým vyhubeným zvířetem Afriky
— byla vyhubena tak brzy a tak rychle, že i v muzeích patří k tomu nejcenějšímu. V dnešní době existují pouhé 4 exempláře (žádný z nich už však nemá modrou barvu) - v Leidenu (Nizozemsko), Stockholmu, Paříži a Vídni. Muzeum v Amsterdamu a Glasgowě vlastní po jedné lebce, po páru rohů je k vidění v Londýně, Kapském městě a Uppsale (Švédsko). Krom toho existuje ještě několik kostí pocházejících z archeologických nálezů.
Denní antilopa žijící ve stádech s vedoucím samcem, samicemi a mláďaty. Běžné stádo mělo 5 - 20 jedinců, ale často i více - až 80. Mladí samci žili odděleně.
Samice po 270 - 280 denní březosti rodila jediné mládě. Zabřeznout mohla kdykoli během roku, nejčastěji však v létě. Pohlavně dospívali okolo 3 let.
Rok vyhubení:
okolo 1800 - zmizely z přírody, v zajetí nebyla žádná
Příčina a způsob vyhubení:
Podle archeologických nálezů se první významný pokles populace datuje k roku cca 400 n.l. - tedy do období zavedení domácích pastevních zvířat (především ovcí). Předpokládá se úbytek antilop v důsledku úbytku pastev a zavlečení nemocí hospodářských zvířat. Krom toho byla také lovena. Lidé její maso nekonzumovali (údajně nebylo dobré), krmili jím psy, kůže také nebyla nikterak zvláštní (modrá barva se ztratila brzy po smrti), čili lov byl vlastně bezdůvodný.
Antilopa modrá je známa z pozdní doby kamenné z četných jeskynních maleb. První písemné zmínky však pochází až z počátku 18. století, vědecky popsána byla 1744, kdy se již však jednalo o velmi vzácné zvíře. O 56 let později, v roce 1800, zmizela antilopa modrá ze světa definitivně.
