Původní areál rozšíření včely medonosné byl v Evropě, střední Asii a Subsaharské Africe, v 17. století však byla rozšířena postupně téměř do celého světa (včetně několika ostrovů v Oceánii), jelikož patří mezi zvířata s největším hospodářským využitím (opylení, med, vosk, propolis, mateří kašička, jed...).
    Tělo je rozděleno na tři části - hlava, hruď a zadeček. Hlava je trojúhelníková s nápadně velkýma složenýma očima (ze 4 - 9 tisíc oček), tykadly, kusadly a sosákem. Hruď nese dva páry blanitých křídel a tři páry nohou (každý pár mírně jiný - slouží k oslišné činnosti). V zadečku je většiny vnitřních orgánů (trávicí a vyměšovací ústrojí, cévní a nervová soustava, medný váček, vzdušnice i žihadlo).
    Včely jsou vysoce sociální hmyz s velmi vyvinutým způsobem komunikace (včelí tanec a feromony) a s dokonalou dělbou práce, k níž jsou včely uspůsobené. Rozeznáváme matku (lidově královnu), trubce a dělnice - všechny tři skupiny se vzájemně liší velikostí, vzhledem, způsobem života i vývojem. Včela prodělává tzv. dokonalou proměnu v 5 vývojových stádií - vajíčko, larva, předkukla, kukla a imago (dospělý jedinec). Celý vývoj od vajíčka po dospělce trvá matce 16 dní, dělnicím 21 dní a trubcům 24 dní. Matka je jediná samice s vyvynutými pohlavními orgány, nemá orgány uspůsobené sběru a zpracování pylu, měří 20 - 25 mm. Dělnice zastávají veškeré práce v úlu i mimo něj - postupně se stávají čističky (čistí hnízdní buňky), poté krmičky (krmí larvy), kojičky (krmí matku mateří kašičkou), stavitelky (staví hnízdo), strážkyně česna (stráží vchod do úlu) a nakonec létavky (nosí potravu a vodu do úlu). Dělnice měří 12 - 14 mm. Trubci oplodňují matku a příležitostně pomáhají zahřívad včelí plod, měří 15 - 17 mm.
Potrava: potrava se skládá vždy ze dvou složek - bílkovnné (pyl) a glycidové (nektar a medovice, což je odpadní produkt metabolismu mšic a mer).

Vžité a ustálené mýty, nepravdy a polopravdy:

Žihadlo:
je známým faktem, že po vbodnutí žihadla včela (narozdíl od vosy) umírá, to je ovšem jen půlka pravdy. Žihadlo včely má zpětné háčky proto dochází při vbodnutí do kůže savců k jeho vytržení a úhynu včely. Ovšem chitinová schránka hmyzu je měkká, proto po útoku na jiný hmyz (především další včely) včela nehyne. Včelí matka pak zpětné háčky na žihadle nemá vůbec, ovšem není pravdou, že její žihadlo je pro člověka nejobávanější - matka jej používá výhradně k boji s jinou matkou. Obdobně liché jsou i obavy z trubců - ti nemají žihadlo vůbec.

Kvůli zpětným háčkům se žihadlo z rány nemá vytahovat prsty, ale „odškrábnout” (chytnutím mezi prsty se vstříkne i zybek jedu)

První vbodnuté žihadlo uvolní kromě jedu též jedové feromony, které jsou výzvou k útoku i pro ostatní včely (nakyslá vůně je vnímatelná i člověkem)
pohyb zadečku (smršťování a roztahování) není signálem k útoku a obavě ze žihadla, jak se obecně traduje, ale je způsobený dýcháním včely (pohyb vzdušnic)

Jed:
O síle včelího a potažmo vosího a sršního jedu kolují legendy v obou extrémních rovinách, prvada je však opět poněkud jiná... Nejobávanější je bodnutí sršní, ovšem ve skutečnosti je včelí jed několikanásobně silnější než sršní a zrovna tak ho má včela k dispozici více. Žihadlo od sršně je pak bolestivější než od vosy. Narozdíl od včely však vosa i sršeň dokáže bodat opakovaně, sršeň umí dokonce vstříknout jed do očí až na vzdálenost 40 cm. Přesto jsou obavy ze sršní neopodstatněné, jelikož se jedná o mírumilovného a téměř neútočícího živočicha. Pravděpodobně nejnebezpečnější nejsou tedy ani včely ani sršně, ale vosy. Vosí bodnutí je sice nejméně bolestivé, ale může být opakované. Vosa pro povel k útoku daleko nejde a především narozdíl od včel a sršní se vosy rády lepí na každý kousek právě konzumovaného jídla či pití. Často tedy aplikují svůj jed do oblasti obličeje nebo dokonce jazyku či ústí hlanu.

Na druhou stranu však ani není pravdivé tvrzení, že včelí žihadlo nic není... Za normálních okolností sice skutečně o nic nejde, ale jsou i vyjímky... A to nejen alergici, ale často se to týká i zdravých lidí - velmi nebezpečné může být žihadlo v ústech a neobvyklé ani není, že včela trefí přímo některou z cév... V takovém případě pak často dochází i ke krátkému bezvědomí nebo několikadenní bolesti či omezení hybnosti např. končetiny.

Zrak:
oko včely je sice složené, ale včela nevidí mozaikovitě - její mozek jednotlivé obrazy spojí v jeden.

Matka a včelstvo:
Každé včelstvo má jen jednu dospělou matku. Osiří-li včelstvo a již si nedokáže odchovat novou matku, začnou se dělnice vzájemně krmit mateří kašičkou. To způsobí aktivaci jejích vaječníků, nicméně nadále nejsou schopny se spářit s trubci. Takové včely kladou jen neoplozená vajíčka z nichž se líhnou výhradně trubci (proto se těmto náhradním matkám říká trubčice). Trubčice již nikdy nepřijmou novou matku a tak je včelstvo odsouzeno k zániku.

Liché jsou i řeči o orgiích včelích královen - každá matka se páří jen jednou životě (se 6ti - 10ti trubci).. Sperma si pak uchovává v semenném váčku po celý život.

Pracovitý jako včelka:
I toto tvrzení platí jen napůl... V každém úlu se ročně vystřídají dvě generace včelstva - letní a zimní. Pracovitá je jen ta letní,která na podzim umírá. Zimní generace žije do jara a její jedinou prací je vychovat pracovitou letní generaci (v zimním včelstvu chybí trubci).