Ovce domácí

Ovis orientalis aries

English name Domestic sheep    Deutche name Hausschaf    Russian name Домашняя овца   


Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: Savci (Mammalia)
Infratřída: Placentálové (Eutheria)
Řád: Sudokopytníci (Cetartiodactyla)
Podřád: Přežvýkavci (Ruminantia)
Čeleď: Turovití (Bovidae)
Podčeleď: Antilopy (Antilopinae)

Rozměry

výška v kohoutku 40 - 90 cm, váha 20 - 180 kg (výjimečně až 200 kg) - v závislosti na plemeni (k největším patří Suffolk a nejmenší jsou ovce ouessantské)

Popis

ovce je domestikovaným přežvýkavcem chovaným na maso, mléko, vlnu, případně kůži. Jsou méně náročné než třeba skot, proto je jejich chov vhodný v horských oblastech.
Jakou všechna domácí zvířata, je i ovce velmi variabilní nejen co do barvy, ale i svou velikostí, či vzhledem. Mohou být bezrohé, rohaté (jen berani nebo i ovce) nebo i vícerohé (čtyř nebo i šestirohé). Podle srsti (vlny) se rozeznávají ovce srstnaté, hrubovlnné, polojemnovlnné a jemnovlnné. V suchých oblastech jsou chovány ovce, které si vytváří tukové zásoby na horší časy, podle toho, kam tuk ukládají se dělí na tzv. tlustoocasé a tlustozadké.

Zajímavosti

— systematické určení ovcí - divokých i domácích je předmětem letitých sporů odborníků a zvláště v poslední době se velmi často mění v souvislosti se zkoumáním DNA, z toho důvodu ovce domácí za posledních pár let několikrát změnila svůj latinský název a zřejmě ještě i nejednou změní. Nejasný i její původ, přesněji řečeno divoký předek - tradičně se udávalo hned 5 druhů divokých ovcí, nově se mluví již jen oo ovci kruhorohé, stepní a archáru. Téměř s jistotou vylučuje evropský muflon (ten je naopak údajně zdivočelou domácí ovcí).
— orientace, systematika a standardizace ovčích plemen je velmi komplikovaná a nejednotná, proto nelze říci, kolik plemen ovcí existuje - zoologie si obvykle vystačí se 100 - 200 plemeny, naproti tomu Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) jich udává více než 1.300 (bez vyhubených).
— ovce patří po psech k nejstarším domestikovaným zvířatům, nejstarší nálezy domácích ovcí jsou již z 9. tisíciletí před n.l. (ze Španělska), ale domestikace začala již asi ve 13. tisíciletí před n.l.
— Evropané na lodích rozvezli ovce na všechny kontinenty, zvlášť nepříznivý dopad to mělo v Austrálii, Tasmánii a na Novém Zélandu, o něco méně v Patagonii a Ohňové Zemi - vybíjení původních zvířat kvůli rozsáhlým pastvinám, vybíjení predátorů, kteří ovce lovili (vakovlk) nebo vysídlování domorodých kmenů kvůli pozemkům (australští aboriginci, jihoameričtí indiáni). Narozdíl od koz, či prasat však nemají utečené domácí ovce tendence zdivočet, proto nejsou přímou ekologickou hrozbou.
— nejvíce ovcí je chováno v Číně (více než 170 milionů kusů) a Austrálii (téměř 110 milonů kusů), pro srovnání v ČR je to okolo 200 tisíc kusů
— všichni ví, že samec ovce je beran a mláděti říkáme jehně, známé je také, že vykastrovaný beran je skopec, méně v povědomí jsou však pojmy jehnice (ovce, která ještě nerodila, ekvivalent jalovice u krávy) a bahnice (ovce, která již měla jehňata). Přitom bahnění (porod) je jinou formou výrazu obahnit se (porodit, ekvivalent k otelit se, okotit se atd.) a nijak nesouvisí s bahnem, jde o zmodernizovanou verzi původního objahnit (jahně = jehně).
— využití ovcí je obrovské a v minulosti bylo ještě mnohem širší - kromě známých beranic (čepic, které jsou dnes spíše z  umělých materiálů), se používala ovčí moč k výrobě hnojiv, z rohů se vyráběly knoflíky nebo rukojeti nožů, z ovčích střívek chirurgické nitě, struny na hudební nástroje, výplety do tenisových raket, ale také první prezervativy. Ovčím lojem se svítilo nebo se z něj vyráběly svíčky, či mýdlo. Z kostí se připravovalo lepidlo nebo želatina. Dodnes se v některých oblastech využívá ovčí trus jako topivo nebo méně jako hnojivo (dříve i k výrobě papíru). V menší míře je v kosmetice stále používán lanolín (tuk z vlny). Běžně se ovce chovají jako sekačky zahrady (někde se tím eliminuje i riziko vzniku přírodních pořárů), některá plemena pro radost, nelze opomenout ani laboratorní a experimentální význam ovcí (např. klonování - ovce Dolly, nebo kardiovaskulární výzkumy). Velmi historicky měla ovce své nezastupitelné místo v různých nábořenstvích a mytologiích - jako obětní zvíře nebo jako dar (např. Zlaté rouno).

Způsob života

Chovají se ve velkých stádech obvykle o jednom beranu a mnoha ovcích - ve výbězích, ohradách nebo na volné pastvě. Výjimkou je východofríská ovce, která nesnáší stádo, chová se ve skupinách maximálně do 20 ks.

Rozmnožování

Páření probýhá obvykle jednou ročně na podzim. Březost trvá 22 týdnů. Pohlavní dospělost nadchází u beranů ve 4 - 6 měsících u ovcí v 6 - 8 měsících.
Aby se ve stádě poznalo, která ovce se spářila, dává se beranovi na břicho červená barva, ta je pak vidět na zádech ovcí. Pokud je naopak páření některého berana nežádoucí, dává se mu na břicho před pohavní orgány gumová nebo kožená zástěra. 

Mláďata

1 - 4 mláďata podle plemene, u většiny obvykle jen jedno, vzácněji dvě, či více.

Potrava

tráva (pastva), seno, sežere i různé plody

Dožívá se

okolo 15 let

Výskyt

domácí zvíře, domestikované v Evropě, rozšířené do celého světa

Zvuky

bečení (ovce a jehňata) - 0:15
bečení (malá jehňata) - 0:06
bečení (jedna ovce) - 0:03
bečení (skupina) - 0:04
bečení (beran) - 0:15
bečení (větší jehňata) - 0:08
béééé - 0:01
pobekávání - 0:03
stupňované bečení - 0:04

Sponzoři

Cena adopce: 300 ,- Kč / měsíc
Toto zvíře adoptovali:

jméno a příjmení / firma město datum do počet zvířat
       
       
ZOO plná zážitků
По-русски Deutsch По-русски
Poslat email Homepage
Zoo Chleby