V ČEM SE LIŠÍ ROZMNOŽOVÁNÍ VAČNATCŮ OD OSTATNÍCH SAVCŮ     Vačnotci, coby primitivní savci, se od ostatních savců v mnohém liší.  Víme o nich sice mnohé, přesto však jsou tyto skutečnosti veřejnosti nepříliš známé, proto zde uvádíme alespoň několik základních odlišností a zajímavostí...     Všichni vačnatci pochází z Australské oblasti (především Austrálie, některé i Nová Guinea apod.), jen vačice a kolokolové jsou z Jižní Ameriky, Vačice virginská žije i v Severní Americe. Rozdíl mezi nimi, tedy vačnatci a placentály (všichni ostatní savci kromě ptakořitných - ježury, paježury, ptakopysci) je především v rozmnožování - ten ovšem naprosto nebetyčný. Nejzásadněji se liší tím, že nemají placentu. Vyjímkou jsou bandikuti, kterým se v době březosti placenta vyvíjí, ovšem velmi nedokonalá a ne plně funkční. Z toho pak vyplývají všechny další odlišnosti. Samice má obvykle dvě pochvy a dvě dělohy, přičemž se většinou před porodem vytváří ještě třetí - ta slouží výhradně k porodu. Po porodu opět třetí děloha zaniká. Je logické, že v souvislosti s tím mají i samci uzpůsobený pářící orgán. Nemají sice penisy dva, ale většinou mají penis tzv. dvouhrotý nebo rozeklaný. Odlišné je uspořádání samčích pohlavních orgánů - vačnatci mají šourek před penisem, tedy penis je mezi šourkem a řitním otvorem.     Vajíčka vačnatců mají pevný obal - jakousi primitivní skořápku a nejsou tedy spojena s tělem matky a jejím imunitním systémem. To je sice rizikové pro mládě, ale naopak březost příliš nehendikepuje matku. Jelikož samicím chybí placenta, embrya jsou vyživována ze žloutkového vaku (podobně jako u ptáků). Mláďata se rodí velmi brzy, velmi maličká (klokan např. 2 cm) a ve velmi ranném stádiu vývoje - v podstatě nedonošená (např. vačice rodí po sedmi dnech). Proto mají samice až na malé vyjímky (např. vakorejsek) vak, kde probíhá další vývoj mláďat. Dalo by se říci "donošení". Ačkoli známější je přední vak (vak otvorem směrem na břicho), běžnější u vačnatců je zadní vak, tedy otvorem mezi zadní nohy. Přední vak je známý hlavně proto, že jsou jím vybaveni klokani (dále třeba vačice). Zadní vak měli vakovlci, mají ho ďáblové, koaly atd. Vak "vyztužený" dvěma vakovými kostmi (které mají i druhy bez vaku) a je až na dvě, možná tři vyjímky, výsadou samic. První vyjímkou byl právě vakovlk a druhou jsou vačice. Někdy se jako třetí vyjímka udává vakokrt, o jeho rozmnožování však prakticky nic nevíme a o životě jen málo. U těchto druhů měli / mají vak i samci. Nejde však o pravý vak a neslouží k vývoji mláďat - samci mají ve svém vaku ukrytý šourek.     Samotný porod vačnatců je vzhledem k malým rozměrům mláďat velmi jednoduchý a rychlý (např. u klokana trvá porod cca 3 minuty). Vačnatci se zadním vakem mají situaci velmi jednoduchou, složitější je to u těch s předním vakem, zvláště pak u větších druhů, jako jsou třeba klokani. Vzhledem k nepatrné velikosti novorozence a dlouhé cesty od rodidel k vaku by mládě do vaku nikdy netrefilo a nenašlo by struk. Matka tak malé "nic" ani není schopna vzít do tlamičky. Proto mají klokani vrozený jednoduchý ale účinný způsob jak tuto situaci řešit. Samice klokana rodí vzhledem k fyziognomii své postavy v sedě na ocase - s ocasem dopředu, přičemž má horní polovinu těla předkloněnou mezi roztažené zadní nohy. Jakmile začne mládě přicházet na svět, samice mu ve své srsti vylíže cestičku až do vaku k bradavce. Mládě je menší než délka matčiny srsti, proto nemůže zabloudit. Z toho důvodu mají právě narozená mláďata vačnatců nejvíce vyvinuté přední končetiny a z toho důvodu se také žádnému vačnatci vývojově nezměnily prsty končetin v kopyta, ploutve či křídla. Někteří vědci toto rozporují a tvrdí, že se matka čistí a že má mládě vysoce vyvinutý orientační smysl...     Jakmile se novorození vačnatci dostanou do vaku, přisají se ke struku a ten jim v ústech zduří natolik, že se jej nejsou schopna pustit dokud náležitě nevyrostou (jinak by se ve vaku ztratila). Odrostlejší mláďata i když poprvé opustí bezpečí vaku se do něj ještě dlouho vrací a sají mateřské mléko. U vakorejsků, kteří vak nemají, tahá samice mláďata přisátá k bradavkám po zemi. Tomuto způsobu kojení, které by se dalo nazvat "přilepený dudlík" jsou mladí vačnatci přizpůsobeni tím, že nozdry vdechovaný vzduch se dostává přímo do plic - mládě tak může zároveň sát a zároveň dýchat, aniž by se utopilo.     Některé druhy savců (např. jezevec, srna atd.) mají schopnost tzv. utajené březosti - znamená to, že se za jistých podmínek může oplozené vajíčko načas přestat vyvíjet nebo se vývoj zpomalí, tak aby se mládě narodilo do optimálních podmínek (obvykle jaro). Klokani a někteří jiní vačnatci mají utajenou březost ještě dokonalejší... dokáží vývoj embrya či embryí pozastavit ještě na delší dobu. Během tohoto "etapového" rozmnožování se samice nezřídka páří dál a dochází tak k oplození dalších vajíček - dospělá klokaní samice je tedy prakticky neustále březí. Celé to prakticky funguje tak, že jakmile se jedno oplozené vajíčko začne vyvíjet, je vývoj dalších vajíček pozastaven. Jakmile je mládě porozeno a začíná opouštět vak, začíná se vyvýjet další zárodek (pokud samice o první mládě přijde, druhé se vyvíjí ihned). To se prakticky neustále opakuje, stejně jako páření a oplozování dalších vajíček. Klokaní samice je de facto běžícím pásem v továrně na malé klokany. To je samozřejmě nadsázka, jelikož vývoj (hlavně ta část ve vaku) nějakou dobu trvá, ale principielně je přirovnání přesné.     Nepříliš známou zajímavostí mezi veřejností je také způsob krmení mláďat koal. Když se koalí mládě pustí struku a již mu nestačí jen mléko, samice ho začne přikrmovat velmi zvláštním způsobem. Matce v určitou dobu začne fungovat trávení jen tak napůl a tak místo výkalů vylučuje natrávenou kaši z blahovičníkových listů - tu mládě vykukující ze zadního vaku olizuje přímo z řitního otvoru samice (běžně se však uvádí, že se mladé koaly živí výkaly své matky). Koaly jsou zvláštní také tím, že je jim po pár měsících vak malý a proto samice nosí odrostlejší mláďata na zádech.     Vačnatci jsou nesmírně zajímavá zvířata, v naší ZOO se návštěvníci mohou kromě klokanů setkat i s rodinkou již vyhubených vakovlků - ačkoli se samozřejmě jedná o železobetonové plastiky (v životní velikosti.

Čtěte také: Informace o vakovlcích

---

UPOZORNĚNÍ: Veškeré grafické prvky těchto stránek a jejich části podléhají Autorskému zákonu (Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů). Jejich kopírování nebo jiné používání je povoleno ve smyslu uvedeného zákona pouze k osobní (neveřejné) potřebě. Tyto prvky nesmí být použity na jiných internetových stránkách než na těchto a na stránkách autora.