ZOO Chleby.o.p.s. za významnou podporu děkujeme:

JE VÝHODNÉ ZMLÁTIT PARTNERKU? (ANEB DOMÁCÍ NÁSILÍ)
Zoo Chleby o.p.s. se dle zák. č. 162/2003sb. §6 (2a) odst. 4 „účastní výzkumu prospěšného pro ochranu druhů“
Výzkum byl proveden pro ochranu druhu Homo sapiens před domácím násilím.
ÚVOD
    Cílem tohoto článku je pokusit se objasnit původ a příčiny domácího násilí, jaká je jeho evoluční úloha a zda je v populaci užitečné či škodlivé. Pokusím se zhodnotit též dopady nového zákona „o domácím násilí“ (zákon č. 135/2006 Sb , kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím) na lidskou populaci a pokusím se odpovědět na otázku, zda je možné zákonem změnit lidské chování. Srovnáme úspěšné strategie mužů a žen, přičemž evolučním kritériem úspěchu bude počet vlastních dětí a ekonomická a sociální úspěšnost jednotlivce či rodiny.
    Definice domácího násilí není jednoznačná (Je to vyhrožování? Jedna facka? Dvě facky?? Facka a kopanec?); zjednodušil jsem to tedy na jakoukoli fyzickou agresi. Agrese může být i psychická a obvykle přejde ve fyzickou. I když mi několik kolegů s univerzitním vzděláním tvrdilo, že dát občas jednu facku manželce nelze považovat za domácí násilí …

Budeme dělit násilí:
- muže vůči ženě,
- muže vůči dětem,
- ženy vůči muži,
- ženy vůči dětem.

 Fitness:
    je souhrn všeho, co ženy na mužích preferují, např. vzhled, výška, zdraví, věk, IQ, společenské postavení, odvaha, charakter, movitost, schopnost komunikace … a konečně i agresivita. Muži s vysokým fitness jsou nejvíce žádaní. Každá žena má své preference a některé věci na mužích hodnotí kladně více žen a některé méně. Např. muž, který dobře tančí, se dostane k pohlavnímu styku snáze a rychleji než netančící muž stejného vzhledu, ačkoli má vysoké IQ. Někdy se zdá, že být členem Mensa klubu (IQ nad 130) je pro obě pohlaví životním handicapem.
    Abychom mohli hodnotit mužskou agresivitu, jež může přerůst do domácího násilí, budeme tedy porovnávat muže agresivního s tzv. „hodným“. Předpokládejme, že jsou si oba jinak podobní, např. věkem, inteligenci apod., aby se předešlo námitkám typu : „Byla bych si vybrala toho inteligentnějšího, resp. hezčího …“

Motiv násilí (agrese):
    V přírodě v zásadě platí, že četnost výskytu nějakého jevu, např. domácího násilí, je úměrná jeho užitečnosti pro jedince či skupinu. Sklon k agresi může člověk získat jak geneticky, např. proto, že si jeho maminka vybrala agresivního tatínka, tak i sociálním chováním svého okolí, například pozorováním svého tatínka či jiného úspěšného mužského vzoru. Sociální chování má stejně důležitý vliv jako genetická výbava. Je třeba si uvědomit, že agresivní jedinec se tak nechová proto, aby byl „zlý“, ale proto, aby byl úspěšný, a reaguje tak, jak je geneticky naprogramován. Agresivita se prostě musí jedinci či skupině vyplácet, má-li se v evoluci udržet. Když bude pro populaci nevýhodná, vymizí a všichni budeme „hodní“. Jelikož se tak dosud nestalo, musíme se s domácím násilím smířit, a pokud ne, lze ženám jen doporučit, aby se s agresivními muži nerozmnožovaly. Násilí opakovaně, a to podtrhuji, během evoluce prokázalo svou prospěšnost a užitečnost, a tak se ho jeho nositelé nevzdají a nelze je převychovat. Během násilí je muž coby samec přesvědčen, že koná správně.

- Motto –
V poslední Bondovce říká přítelkyně místního gangstera, zrovna souložící s 007 : „Proč ti hodní nejsou jako ty?! “

INTERMEZZO
Strategie rozmnožování
    V přírodě si u většiny druhů samice vybírá a určuje, který ze samců se s ní bude pářit. Samci si moc nevybírají a jsou ochotni pářit se téměř se všemi samicemi. Říká se tomu rozdílná sexuální strategie. Ani u člověka tomu není jinak. V naší lidové slovesnosti, pohádkách, je tento motiv často obsažen: princezna (samice) úkoluje prince, většinou aby někoho zabil (obra, draka, loupežníka), a pak si z princů vybírá, podle toho, jak se jim zabití povedlo (což dětem ukazuje sociální výhodnost agrese). Mužská strategie rozmnožování je opačná: oplodnit co největší počet samic, rozsévat, kde se dá, a tak předávat co nejvíce své geny. Vysvětlení je prosté - samice má za život málo vajíček, hledá pro ně ty nejlepší geny, a proto pečlivě testuje „prince“, kdežto samec má spermií tolik, že je nepočítá, a jeho strategie je založená na tom, aby oplodnil co největší počet samic, jsa v roli rozsévače. Jeden můj známý si boduje ženské od nuly do sta bodů a na otázku, jak, odpovídá : "Má ji? Tak má sto bodů !!"
    Samice si na rozdíl od samce vybírá a testuje partnera. Od toho jsou v přírodě námluvy. Když krátké nebo žádné námluvy, jde o tzv. strategii „děvka“.

Strategie "děvka":
    výhodou této strategie je, že dotyčná podlehne snadno a rychle, což po ní zdědí i její dcera. Podlehne většinou nějakému „frajerovi“, co to se ženskými umí, a to po něm nejspíše zdědí i její syn, který tak bude podobně úspěšný. Z hlediska rozmnožování je tato strategie velmi výhodná. Slabou stránkou této strategie je, že dotyčná nestihne samce během námluv otestovat, jestli je tím, zač se vydává, nebo to jen hraje. Strategií „děvka“ si tak za otce svých dětí může nechtěně zvolit příliš agresivního samce, aniž by to primárně chtěla.Pro muže jsou „děvky“ ženy, které se dají snadno a rychle svést, a jsou tedy dobré pro šíření genů, hrozí však, že budou svému partnerovi nevěrné. Muži si je rádi vybírají pro krátkodobý svazek.

Strategie „světice“:
    samice námluvy záměrně prodlužuje, aby otestovala kvality samce, zda se nevydává za něco lepšího, než ve skutečnosti je. Její výhoda je, že ke svému vajíčku spíše najde mezi muži toho „nejlepšího“, ty nejlepší geny. Světice dlouho otálejí, než s mužem začnou intimní život. Jsou to dobré manželky a matky, proto si takové ženy muži rádi vybírají pro dlouhodobý vztah. A pokud „světici“ přímo neimponuje agresivní muž, nejspíš ho během námluv jako nápadníka vyřadí a nebude pak říkat otřepané: „Já blbá…“. Nevýhoda strategie „světice“ je v tom, že samice může svými požadavky nápadníky odradit a zůstat nakonec na ocet, což se těm se strategií „děvka“ nestane.

Další parciální strategie:
a) Dostat za pohlavní styk nějaký dárek znamená více partnerů - více darů. Na tomto principu funguje pohlavní styk i u šimpanzů bonobo.
b) Snaha vyvolat u mužů dojem, že mohou být otcem určitého dítěte. U primátů (i u člověka) existuje přímá úměra mezi stupněm vlídnosti samce k mláděti a pravděpodobností, že je jeho otcem.
c) Najít a mít toho nejlepšího je těžké; žena nutně nemusí dostat vše jen od jednoho muže, a tak uplatňuje strategii „to nejlepší ze dvou světů“. Takový klasický model: je doma „hodnej“, staví dům, jezdí na montáže, aby rodinu hmotně zabezpečil a ona měla volnost - je k ní tolerantní. S ním je však nespokojená a neimponuje jí. A vyskytne-li se v okolí imponující dominantní (pro své kvality většinou zadaný) muž, získá od něj lepší geny pro potomka. Bylo by zajímavé, kdyby si „hodní“ pánové, co si myslí, že by nikdy neudeřili svou manželku, a že se tato nepěkná vlastnost týká toliko primitivů z jejich okolí, nechali udělat DNA rozbory určující otcovství jejich dětí. Jak rychle by zahodili strategii „hodný“ a přeorientovali se na strategii „násilník“. Kolik manželek by chodilo druhý den v černých brýlích či bylo hospitalizováno? Odpověď: takřka každá pátá (i když si otec myslí, že jde o dítě vlastní, tak každé páté je někoho jiného).

POKRAČOVÁNÍ
Šíření násilí:
     ženy po celé zeměkouli preferují samce, kteří jsou větší, silnější a inteligentnější. Je to dáno tím, že si chtějí svého muže „vážit“. Nebo, dámy, dáváte snad přednost muži, který je vysoký jako doga v kohoutku, má prsa jako nemocný had a měly byste s ním blbé děti?! Mužova převaha však má za následek, že dojde-li mezi mužem a ženou k násilí, ženy boj prohrají a nesou fyzické i psychické následky mužovy agrese.
    Vzhledem k tomu, že to jsou právě ženy, kdo si vybírá, a mají na to i své strategie, jsou to ony, kdo rozhodují, jaké bude v populaci zastoupení agresivních mužů, kteří se na ženách dopouštějí domácího násilí. Pak ale vidíte ty dámy v TV, jak brečí a stěžují si, ne však na sebe a špatný výběr partnera. Asi to ti agresivní samci se ženami umí a imponují jim, protože jsou úspěšní v rozmnožování, a je jedno, za jakou cenu toho dosáhli – jestli silou či svým šarmem (nebo kombinací obou).

 Domácí násilí:
     Násilí je od věků součástí rodiny. V rodinách je zastoupené takovou měrou, která je ještě pro lidskou populaci únosná. Pokusím se vysvětlit, k čemu je násilníkovi domácí násilí dobré.
    Každý má k násilí nějaký motiv a dotyčný ho nemusí ani chápat, stejně jako ho nemusí chápat jeho oběť, ba ani jeho okolí (o čemž svědčí rozhodnutí našich zákonodárců). Domácí násilí není nějaký patologický jev, ale prostředek k naplnění biologického poslání muže (v rodině). Vysvětlím to na chování lvů, které považujeme za normální. Během doby, kdy lev spí či polehává, lvice loví a přináší kořist, kterou by ráda nakrmila mláďata. Lev ji zbije a kořist jí sebere. V důsledku toho část mláďat zemře hlady a zbylá část může být ještě ráda, že je samec nezabil. Lev je totiž tak veliký, že je při lovu neobratný a nemá takovou úspěšnost při lovu jako lvice. Lvi ale vedou časté války o území nejen mezi sebou, ale i s hyenami, a pouze lev - nikoli lvice - se svou velikostí je schopen ubránit teritorium. Zajistí tak přežití celé smečky. To znamená, že lev není patologicky zlý, když samicím a mláďatům sebere kořist, ale jen plní své biologické poslání ve smečce.

• Domácí násilí ženy na muži
    je v populaci zastoupeno cca 3%, což je tak málo, že nemá cenu o něm hovořit, jelikož o chování většinové populace příliš nevypovídá. Jeho malá četnost je daná tím, že žena má méně testosteronu a je fyzicky slabší. Snad jen v béčkových amerických filmech je možné vidět, jak 47kilové „karatistky“ zbijí 90ti kilového chlapa.

 • Domácí násilí muže vůči dětem
    Vzhledem k tomu, že geny mají k sobě příbuzným „protekci“ je nutné rozlišit zda jde o násilí u potomka vlastního či nikoli.
a) Násilí otce k vlastním dětem
    …pokud se jedná o „výchovný“ výprask, který nemá za následek nějakou újmu, ten je ve zvířecí říši běžný. Vlastní otec je mj. na své děti hodný přímo úměrně k četnosti pohlavních styků s matkou dítěte. Jednak ho častý pohlavní styk utvrzuje v otcovství (kterým si nemůže být nikdy jistý), a pak libidum ze sexu formou hormonů uklidňuje domácí atmosféru, protože ze strany ženy se tak jedná i o kladné ocenění partnera. Partnerka, která odmítá muži pohlavní styky, zvyšuje pravděpodobnost domácího násilí. Agrese vlastního otce málokdy končí smrtí potomka, protože i když otec si není otcovstvím zcela jist, tak riziko omylu je velké a zabil by vlastní geny (Dr. J. Zrzavý) Mimoto čím je vlastní potomek starší, tím mu hrozí od rodičů menší nebezpečí, protože investice do výchovy dětí jsou vysoké. Je pravidlem, že se zvyšujícím se věkem potomka klesá nebezpečí jeho újmy na zdraví od vlastních rodičů.
b) Násilí otce k nevlastním dětem
    …případ, kdy otčím dítěti ublíží či je zabije, je 100x pravděpodobnější, než kdyby bylo jeho (Dr. J. Zrzavý, 2004). Pravděpodobnost ublížení dítěti je přímo úměrná otcovu přesvědčení, že potomek není jeho. Pokud žena přivede do svazku cizí dítě, musí si být vědoma nebezpečí, kterému tím svého potomka vystavuje. Bylo zjištěno, že pokud je otčím společně se svým potomkem, pociťuje příjemné pocity, kdežto přítomnost nevlastního ho nechává v lepším případě chladným. Z takového soužití vznikají další konflikty, které vedou k domácímu násilí. Žena se závazkem má však sníženou možnost vybírat si dobrého muže („s vysokým fitness“), a tak se musí obvykle spokojit i s partnerem „nižších“ kvalit, např. hrubiánem či alkoholikem. V populaci se totiž muži, kteří vezmou cizí děti zcela za své a obětují se jim jako vlastním, vyskytují skutečně málo. Jelikož se tak altruisticky starají o děti cizí, sami se nerozmnoží a v populaci nejsou tolik zastoupeni.
    Žena často tvrdí, že jí muž bil, ale že odchází hlavně proto, že začal bít i děti(!). Při dnešní 50% rozvodovosti a četnosti svobodných matek to byly s velkou pravděpodobností děti vyženěné a ženy podcenily riziko, které dětem hrozilo.
     I v přírodě samci často zabíjejí cizí potomky – hulmani, delfíni, kočky… a lidský samec nezůstává pozadu. Ovšem na rozdíl od zvířecí říše je zabití dítěte mužem patologické.

 • Domácí násilí muže proti ženě
    Dle tisku v ČR domácí násilí pocítily 4 ženy z deseti. Skutečnost bude zřejmě ještě vyšší. Při analýze násilí vůči partnerce je potřeba zohlednit tyto aspekty:
a) Genetická protekce
    lidé (i zvířata) jsou ke geneticky bližším tolerantnější než k cizím. A tak je podstatně snazší zabít manželku než sestru. Partnerka si má, nejlépe ještě před agresí, uvědomit, že manžel není její příbuzný, a tak jí neprojde tolik, co jeho sestře, která má polovinu jeho genů. Mnoho mrtvých chodců na přechodu se domnívalo, že mají absolutní přednost. Mnoho zabitých žen si myslelo, že jsou nedotknutelné. Je dobré nevstupovat na přechod, je-li automobil blízko. Je dobré, má-li muž sevřené rty a pěsti, raději ustoupit a nespoléhat na nedotknutelnost.
b) Testosteron a agresivita
    devět z deseti lidí ve vězení jsou muži a i 95% vražd se děje mezi muži.
c) Boj o samici
    slovenské pořekadlo, že „větší pes jebe“ je pravdivé, protože pro ženy slovo „větší“ nezahrnuje jen partnera většího a silnějšího, ale také movitějšího, majetnějšího, či s vyšším společenským postavením…(s vysokým fitness). Samci tedy musí mezi sebou urputněji bojovat o samice, kterých se týká většinou jen výsledek bojů. Muži jsou podstatně schopnější unést rizika z boje (zranění, smrt), než ženy, a ochotněji tato rizika podstupují.
    Vzhledem k tomu, že většina závažného domácího násilí se odehrává díky nevěře a žárlivosti, budou nejčastější obětí domácího násilí mladé a atraktivní (sexy) partnerky (dr.J.Zrzavý); ty z nich se strategií rozmnožování děvka více než světice. Majetnický sklon je tím větší, čím je partnerka mladší a hezčí a čím více o ni musel muž bojovat.
d) Žárlivost
    muži říkají : „Toto je moje žena“ a myslí to doslova. A ženy si ne vždy uvědomují, že jestli o ně skutečně muži bojují, budou bojovat i o to, aby si je udrželi. A tak, když chce žena odejít k jinému (protože se s tím prvním „opravdu nedalo žít“) myslí si, že to jde jen tak - sebrat se a odejít. Ne vždy se to obejde bez boje, bez násilí. A právě žárlivost a použití násilí je jedna ze strategií mužů v “závodech ve zbrojení“ mezi mužem a ženou, když dotyčný chce mít kontrolu nad rozmnožováním své partnerky a jistotu vlastního potomstva. Výhoda žárlivosti je v tom, že žárlivci mají více vlastních potomků než ti, co ponechají manželce absolutní volnost a nemají nad ní žádnou kontrolu. Ženy to nazývají hezky: „Aby mi důvěřoval a byl tolerantní.“ Proto mají ženy skrytou ovulaci, aby se tomuto „sportu“ mohly oddávat a otec si nebyl jist. Úder nastal po testech DNA.
e) Zabití partnerky
    je mnoho důvodů tragedie, při které muž zabije manželku (např. pro majetek), ale snad nejvíce ze žárlivosti. Pokud se muž dopustí tohoto patologického chování, osobně jako jednotlivec ztrácí, v rámci boje o samici se však dostává na silnější pozici.
    Strašlivých činů používají muži často jako úspěšnou taktiku ve vojenství. Příkladů vojenských hrůz lze najít hodně (např. Lidice), ale tento taktický prvek se obzvláště rozšířil na Balkáně ve všech tamních válkách. Není proto náhoda, že tam tato vojenská taktika má i své jméno - „račan“. Račan je například, když se v Kosovu rozpáře těhotná Srbka, zašije se do ní kocour a vrátí se zpět do její vesnice. Ta obvykle oněmí hrůzou a obyvatelé strachem vesnici houfně opustí, neboť vědí, že situace se bude brzy opakovat. Výsledek z vojenského hlediska: Albáncům (Ustašovcům …) nepadl jediný voják a dobyli za ztrátu jediné Srbky celou vesnici. To je účel račanu všude po světě, zastrašit a těžit z toho. A tak, když jeden muž zabije kvůli žárlivosti a nevěře partnerku, ostatní ženy to vědí a ostatní muži z jejich strachu těží. Věta: „Kdyby se to ten můj dozvěděl, tak mě zabije“ není plácání do větru, ale přejatá hrůzná skutečnost. Zabití partnerky je důsledkem „závodů ve zbrojení“ mezi mužem a ženou.
f) Devianti a vliv drog
    budu se zabývat pouze chováním násilníků ve většinové populaci, tedy nikoli chováním deviantů či násilím pod vlivem drog. Je otázka spíše pro psychiatra, proč si ženy tento typ mužů vyberou za svého partnera či otce svých dětí.

 Strategie násilník:
    Násilí jako naplnění biologické úlohy muže – rozmnožování a boj o zdroje.

a) evoluční výhoda násilí je daná:
- vyšším sociálním postavením samce ve smečce,
- úspěšným rozmnožováním, tj. vyšším počtem jeho potomků,
- vyšší ekonomickou úspěšností (nejlépe ve spojení s vyšším IQ),
- odměnou za agresi je dopamin v mozku.

    Muži, tedy i násilníci, dělají jen to, co jim nejen nebrání v úspěšném rozmnožování, ale co zvyšuje jejich úspěšnost. Jestli je k tomu dobré násilí, použijí je. Násilí opakovaně, a to podtrhuji, během evoluce prokázalo svou prospěšnost a užitečnost, proto se ho jejich nositelé nevzdají a nelze je převychovat, jak se mnozí domnívají. Lze je maximálně odradit, a to ne spolehlivě.
    Američtí vědci nedávno zjistili, že agresivní jedince motivuje i zvýšená tvorba dopaminu v mozku. Agresivní jedinec pociťuje uspokojení podobně jako při sexu, čímž ho příroda za jeho agresi odměňuje (C. Kennedy).
    Boj o samici zahrnuje boj o postavení v zaměstnání či o pozici vůdce smečky, boj o zdroje, jako je výplata a peníze vůbec, hmotné statky, boj o teritorium – vydělat na velký dům a zahradu a udržet je. Stejně tak muži bojují i o svou tvář, tedy hrdost. Ženy z výše uvedeného důvodu budou bojovat (při rozvodu) o děti a majetek, nikoli například o čest. Pro ženy zdaleka není takový problém být na veřejnosti usvědčena ze lži, jako to, že jim ve společnosti nepadnou šaty . Muži, kteří nemají na to, aby za své zájmy důrazně bojovali, jsou beta samci, lidově béčko, ňouma. A tak tito „hodní“ ze sebe před ženami i soky, alespoň dělají to, co nejsou - „větší psy“. I méně agresivní samci mají samozřejmě svou strategii, jak u žen uspět, a snaží se ze své slabosti udělat na veřejnosti přednost (viz dále) a v této strategii najdeme alfa, tedy áčkové samce. Pokud o výše zmíněné ženy a zdroje začne bojovat typ „násilník“ (tedy nikoli primitiv, ale ten s ochotou jít do střetu i se všemi riziky) s „hodným“, vyhraje obvykle ten první. Ženy mají pro ty „hodné“ hezký název „bačkora“. Dáte-li ženě vybrat mezi hochem s ostrými lokty, tzv. „řízkem“, a hodným, tzv. „bačkorou“, žena zvolí bezesporu toho prvního.
    Řízci jsou úspěšnější a zanechají v populaci více potomků než béčkoví ňoumové. Pokud je v partnerství se ženou hodný (bačkora), tak dotyčná dost riskuje, že ten její v boji o zaměstnání nebude dost důrazný a nevezmou ho, že nebude mít takovou výplatu, že nebude jako vůdčí typ tak postupovat ve funkcích, a tudíž nedostane přidáno, že budou v bytě s regulovaným nájmem a nikdy nedostanou odvahu stavět dům, a že když se do toho domu někdo vloupe, či je přepadne na ulici, že je ten „hodný“ neubrání, stejně jako neubrání zájmy celé rodiny. Taková samice i její potomstvo dost riskuje, a tak si žena vybere ráda chlapa, co o ní a vše vyjmenované zabojuje, s vědomím, že bude-li ona s ním mít konflikt, odnese to na zdraví, možná i na životě. Věta: „Holka, to kdyby se ten můj dověděl, tak mne zabije!“ pramení z předávané zkušenosti. Tito muži imponují ženám víc než ti „hodní“. Hodní často sociálně i ekonomicky prohrávají. Žena chce, aby i její synové byli stejně společensky úspěšní. A tak jí více imponuje pořádný řízek, i když jí hrozí doma občas nějaká facka, než ten „hodnej“. Namítáte-li, že dnes se nejvíc cení mužovo IQ než ostrost, tak jistě ano, ale nejlepší je kombinace obého, například samec typu „007“ – vysoce inteligentní, silný, s právem zabíjet (00), mající, co si umane, včetně žen. V praxi je těch inteligentních (obojího pohlaví) ale poskrovnu, pouhá 2% populace (Mensa), takže to u žen asi nebude nejsilnější kriterium výběru, když čtyři z deseti si stěžují na facky. Ženy, podobně jako slepice tetřívků, už při výběru dávají přednost takovým „užitečným“ kritériím jako je tanec, který hodně vypovídá o zdraví, síle, sebevědomí a dokonce podle značkového oděvu o movitosti nositele. Kupříkladu na alfa tetřívka stojí na tokaništi fronta slepic a svorně čekají, kdy na ně přijde řada. Lidské tokaniště, to je diskotéka. Pro mnohé ženy je výhodnější mít z dobrého kšeftu 20%, než 100% ze špatného, a tak se o muže s „vysokým fitness“ podělí klidně více žen coby milenky.
    Muž může převést agresi v tzv. přeorientované chování, kdy v návalu zuřivosti nepobije manželku a děti, ale zničí stůl či zdemoluje zařízení bytu. Muž je vybaven takovou silou, že kdyby každá agrese v rodině šla natvrdo, brzy by samci neměli s kým žít. Je vcelku naivní se domnívat, že dominantního a majetnického samce může žena převychovat a udělat z něj hodného. Dominantní samec totiž nemá zájem dobrovolně snižovat svoji společenskou a ekonomickou úspěšnost. Podobně však - jako mnoho samců v přírodě - aby byl úspěšný, dokáže uvést partnerku v omyl a dokáže přesvědčivě zahrát obě strategie. A tak, je-li to třeba, se násilník dokáže úspěšně vydávat za hodného a opačně - ten hodný si zahraje na drsňáka.
    Možná si řeknete, že rodina ovládaná násilníkem to moc nevyhrála, protože jí chybí „rodinné štěstí“. Asi vás zklamu, ale evoluce není o tom, cítit se šťastně. Co by měla jinak říkat rodina rypošů, ta si může o rodinném klidu a štěstí nechat skutečně jen zdát, protože teror a násilí je tam na denním pořádku. Přičemž i přes trvalý teror, v němž jsou rodinní příslušníci nuceni žít, jsou rypoši evolučně úspěšní a z „neštěstí“ jednotlivých členů evolučně těží.
    V evoluci nejde o to, zda jsou v lidské společnosti muž nebo žena šťastní; jejich genom může dokonce z neštěstí i získat. Geny rodiny nebo lidstva jako celku mohou profitovat z neštěstí jednotlivců, protože v evoluci nejde o štěstí jednotlivce. To že musíme být šťastní, si namlouváme, k evolučnímu úspěchu to nepotřebujeme. Kupříkladu ženy mají v genech zakódováno, aby byly soustavně nespokojené, a díky tomu historicky přežily jen ty nespokojené manželky s vysokými nároky. Od doby kamenné to tak funguje: „Jak to, že jsi, ty Joudo, přines´ pouze zajíce a Franta mamuta?!!“ Jen soustavně nespokojené manželky, které svou nespokojeností poháněly muže k stále vyšším výkonům, spolu s nimi přežily těžká období. A dodnes je to v ženách zakódováno, i když mají skoro vše. Takže když máte auto, není spokojená, brzy chce lepší, dům je „malej“, a tak nutí muže ke koupi či stavbě většího. No a nakonec je nespokojená i s tím mužem a shání i nového mužského – jiného, lepšího. Ženy neustále čekají na prince, ale i kdyby ho měly… Díky tomu přežily v lidských samicích geny, které popostrkují muže dál, aby jeho zvýšeným úsilím přežily jen ty neustále nespokojené. Chlap je ale na rozdíl od žen pohodář, umí být spokojený, na gauči s novinami a puštěným sportem (soupeřením) v TV. Muž zasahuje a řeší problémy, až když jsou. Dobrá večeře, fotbal, pivo, soulož ho uvede do stavu klidu, který ženy obvykle nikdy nepoznají.
    K domácímu násilí přispívá i dominance obou, jelikož kde je moc generálů, je i moc rozkazů a násilí visí ve vzduchu.

b) Evoluční nevýhoda násilí je daná:
- odmítnutím násilníka partnerkou
- otevřením prostoru pro konkurenci těch se strategií „hodný“
- ohrožením vlastního potomstva a partnerky
- snížením kvality a genetické variability populace

    Někteří násilní muži nejsou vůbec ženami vybíráni jako partneři a jsou eliminováni z reprodukce. Pro některé ženy je násilník jako partner zcela nepřijatelný. Přesto však násilník může být otcem jejich dětí, např. po znásilnění. Jistě je početná skupina žen, která bude prodlužovat námluvy a testovat muže a vyloučí všechny nápadníky, kteří jsou agresivní a násilničtí. Mnoho násilníků se tak vůbec nezapojí do reprodukce, neboť budou partnerkami odmítnuti. Otevírá se tu možnost rozmnožování i mužům „hodným“, kteří tak o přízeň žen nemusí soupeřit s násilníky. Je to velký předpoklad pro vytvoření harmonické domácnosti a v ní výchovy potomků.
    Další nevýhodou domácích násilníků je ohrožení vlastního potomstva. Při agresi mnohdy násilník zraní manželku či dítě nebo je dokonce zabijí.
    Agresivní a žárliví muži mají více pod kontrolou rozmnožování své partnerky, a pokud ji uhlídají, mají sami evoluční výhodu, ale pro populaci jako celek to zas taková výhra není, protože zamezí ženě získat jiné a „lepší“ geny od jiného muže. Sníží se tak kvalita a genetická variabilita populace.

 Strategie hodný :
a) Evoluční výhoda domácího nenásilí je daná :
- strategií „hodných“ – dobrá pověst,
- smírným řešením konfliktů,
- genetickou výhodou troj- či víceúhelníků v populaci,
- ženy si často vybírají hodné muže pro výchovu svých dětí.

    Strategie být „hodný“ a vyhýbat se domácímu násilí se musí vyplácet. Podobně jako rozmnožování žen má dvě velmi úspěšné strategie „děvka“ a „světice“, tak pro muže nemusí být vítězná strategie jen jedna. Jsou to strategie dvě – „násilník“ a „hodný“. Zdá se, že ten se strategií „hodný“ má na rozdíl od „násilníka“ emoce více pod kontrolou, případně je emocionálně vlažnější k tomu, co se kolem něho děje.
    Taktika hodných „dobrá pověst“ má řadu výhod, jako například oblíbenost: pro muže, kteří nejsou ochotni tolik riskovat v boji o ženy a zdroje, je to dobrá deviza, které si na nich ženy cení. Seriozní muž s dobrou pověstí může stoupat v zaměstnání a má mnoho přátel; tím i silnou sociální skupinu, s níž může spolupracovat. Násilník to také ví, a tak obvykle domácí násilí skrývá, protože by je jeho okolí těžko akceptovalo.
    Samci i samice homo sapiens se snaží o spolupráci z níž pramení úspěch celku. A tak se většina konfliktů v rodině (ale i na ulici či pracovišti) vyřeší smírně - dohodou, dárkem, sexem (podobně jako u šimpanzů bonobo) - a není nutné se hned fackovat. Při smírném řešení konfliktů je rodina v pohodě a partnerka s potomkem nejsou ohrožováni.
    V rodině, kde panuje klid a mír, partnerka snáze uplatní výhody, které pramení z její skryté ovulace. Není tolik svazovaná strachem získat geny pro svého potomka od „lepšího“ muže v okolí, a tak vznikají klasické trojúhelníky. Proto si také ženy často vybírají ty hodné muže pro výchovu svých dětí. Muž starostlivě pečující o děti vychová snáze i ty, které nejsou jeho, i když on o tom neví. Jak je uvedeno výše, není jich málo, jde o cca každé páté dítě v populaci. Populace jako celek tak těží z větší genetické variability („vylepšením“ genofondu potomstva).
    Je třeba zmínit i úlohu sebevědomí. Ti se strategií násilník obvykle nemají problémy se sebevědomím, často ho mají nadbytek.
    Hodný, neagresivní muž může být sebevědomý a cílevědomý, partnerky si váží a cení si jí. Chce, aby byla spokojená, a nedrží jí násilím fyzickým ani psychickým. Tato deviza láká mnoho žen.

b) Evoluční nevýhoda domácího nenásilí je daná :
    ti samci, kteří neutrpěli v boji o samice žádný šrám nebo o nichž si ženy jen myslí, že jsou slaboši, nezplodí dost potomků, aby se tito „hodní“ v populaci namnožili natolik, aby vymizelo domácí násilí. Také ti hodní a tolerantní častěji vychovávají potomky druhých mužů. Ti se strategií „hodný“ cítí nad násilníky morální převahu, operují vyššími principy mravními, aby se sami před sebou cítili v žebříčku úspěšnosti výš, než kde ve skutečnosti jsou. Prosil bych čtenáře, aby se oprostil od toho, co je morální. Ti neúspěšní se budou zaštitovat morálkou, já se nervu, nekradu … což je kamufláž neúspěchu. Ti neúspěšní viní druhé, ne sebe … a chybu připisují svému okolí.
    Dobrým příkladem jsou levicoví intelektuálové, kteří se neřídí emocemi, ale rozumem. Nejsou úspěšní v rozmnožování - počet jejich dětí je menší (antikoncepce). Ba ani v podnikání nejsou tak úspěšní, jako v podstatě u všech Homo sapiens, kteří žijí z peněz těch druhých, aby si ospravedlnili před okolím, že jsou živeni z daní. Díky neschopnosti levicových intelektuálů být úspěšný o ně není tolik zájem; být pouze „chytrý“ je přinejmenším nepraktické. Domácí násilí zčásti vyplývá z neschopnosti mužů naplnit mužskou roli; feministky usilovně pracují na podkopání mužského sebevědomí, nicméně vnitřně touží po opravdovém muži (alfa samci ). Paradoxně tak jejich aktivita nepřispívá k tomu, aby muži byli skutečnými muži a ženy ženami, ale snaží se vytvořit TO: bezpohlavní korektní stvoření. Dalším paradoxem je, že když TO potkají, odmítnou ho a zesílí feministický tlak na zbylé muže, protože se jim zdají být málo mužní. Podrobně již byly popsány nevýhody nepoužívání násilí výše v části „Strategie násilník“.

 • Domácí násilí ženy proti dětem:
    podle dr. J. Zrzavého (2004) zabijí matky dítě do dvou let 3x častěji než otcové. Nad čím však v přírodě zůstává rozum stát, jsou potraty. Naše společnost patří mezi 10% světové populace, která žije v blahobytu, a tak argument, že na dítě nejsou peníze, je lživý. Ženy argumentují tím, že se svým tělem mohou nakládat, jak chtějí. A dr. J. Zrzavý správně argumentuje, že pokud žena chce skutečně nakládat svobodně se svým tělem, ať si uřízne třeba ruku nebo nohu. Potrat není nic jiného, než vražda vlastní matkou. Četnost těchto vražd a benevolence k nim je zarážející. V ČR denně umírá podle statistik 70 dětí, které kdyby mluvily, tak by před popravou jistě prosily: „Mami, zachraň mě, nech mě žít!“ Ale i kdyby o pomoc prosily Český stát, tak by jim nepomohl. V ČR jsou více chráněni vrazi než nenarozené děti. A tak je u nás lepší být mnohonásobným vrahem, jako Zelenka, než doposud nenarozeným občanem, kterému jde skutečně o život. I několikanásobní vrazi jsou naší společností více chráněni a trestu smrti se bát nemusí, nehrozí jim. O takové ochraně si naši nenarození spoluobčané mohou nechat pouze zdát. Jejich největším vrahem je vlastní matka a matka vlast.
    Podle ČSÚ bylo od roku 1960 v ČR uměle potraceno 3 095 481 nenarozených dětí (genocida?). Přitom by měl mít každý občan České republiky právo na ochranu alespoň v míře, jakou je chráněno ptačí vejce. Vejce, tedy zárodek - nikoli živý tvor, poštolky obecné, je chráněno proti poškození dle trestního zákona § 181a) základní sazbou 3 roky vězení a při recidivě do pěti let. Je tristní, že nevylíhlá ptáčata a vrazi jsou ochraňováni více než nenarození občané České republiky. Ti nemají zákonné zastání. A tak se četnost jedinců poštolky obecné v ČR neustále zvyšuje; na rozdíl od počtu obyvatel, který je rok od roku nižší.

Česká specifika
České ženy:
     největší kurz renomované sázkové kanceláře na světě byl loni vyhlášen v USA, a to 1:200 000 USD na to, že Češka letos nenatočí pornofilm. Pak se nemusíme ani divit trojnásobně vyššímu výskytu pohlavní choroby známé jako rakovina děložního čípku v ČR a úspěšné snaze českých vědců o vznik vakcíny. Mnoho českých žen vůbec neví, že rakovina děložního čípku je pohlavní nemoc, kterou někde chytly (jeptišky na rakovinu děložního čípku netrpí…).
    Lidé dnes, zdá se, nevyužívají výhod dlouhodobých námluv, ale spíše častých krátkodobých známostí, a neuvědomují si jejich rizika: denně zemře v ČR jedna žena na rakovinu děložního čípku. Ročně onemocní 1000 žen, a zemře až 400 žen. To je číslo téměř dvakrát větší než počet všech vražd v ČR v roce 2006 (bylo jich 231).
    Ženám v ČR zdaleka nehrozí riziko smrti z důvodu, že ji muž během domácího násilí zabije, jako z toho, že díky své nebo jeho promiskuitě, tedy špatnému výběru partnera zemře na pohlavní nemoc. V zemích, kde mají muži rozmnožování svých žen pod kontrolou (a navíc jsou obřezáni), nemají zdaleka takový výskyt smrtelného papilomaviru (HPV). Zdravá žena je další z evolučních výhod strategie „násilníků“ a žárlivců (tedy pokud si svoji partnerku nenakazí sami). Pravděpodobnost, že přijdou o partnerku díky HPV, je výrazně vyšší u tolerantních mužů.

 Hodnocení zákona o domácím násilí :
    Zákon se mi líbí, protože se nesnaží násilníka změnit (což nejde), ale snaží se ho od jeho další agrese odradit. V zoo máme podobný postup, který nelze uplatnit vždy, ale občas přináší výsledky. Agresivního samce oddělíme, je bez vody a stravy, a po určité době ho vrátíme. Pokud samec nejde rovnou k vodě, ale jde opět po samici, kúru prodloužíme. Je to jediný způsob, kterým jsme dokázali snížit agresivitu a ochránit samici. Kupříkladu americké vězeňství si nedává za úkol převychovat odsouzeného. Má dát odsouzeným tak „pokouřit“, že se po propuštění bojí do vězení vrátit. Marxistické „převychovat člověka“ skutečně nefunguje. V celé přírodě, a to včetně Homo sapiens, funguje zastrašení následky. Násilníka, třeba i lva, takřka jistě zastaví výstřel do vzduchu. Velmi nízké tresty za násilnou činnost udílené až po nekonečně dlouhých soudech násilníky neumravní. Ve Spojených Arabských Emirátech nemusíte zamykat auto a tašku s nákupem můžete nechat u krámu, cestou zpět obojí najdete. Tamní tresty jsou bezprostřední a účinně odrazují.
    Zákon umožňující okamžitě vyhodit násilníka na 10 dní na ulici je dobrý počin. Stálo by za úvahu ho v budoucnu zpřísnit. Jediná jeho slabost je v možném zneužití tohoto zákona, kdy žena uvede záměrně policii v omyl. Zdá se však, že z toho plynou menší rizika, než ponechat oběť pohromadě s násilníkem.

René Franěk

Čerpáno z autorů:
L. N. Tolstoj
F. Dostojevský
J. Zrzavý
C. Kennedy
R. Wright
Na tento článek volně navazuje text anonymního autora, který je volně šířený e-mailem: Stanová věznice okresu Maricopa, Arizona
UPOZORNĚNÍ: Veškeré grafické prvky těchto stránek a jejich části podléhají Autorskému zákonu (Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů). Jejich kopírování nebo jiné používání je povoleno ve smyslu uvedeného zákona pouze k osobní (neveřejné) potřebě. Tyto prvky nesmí být použity na jiných internetových stránkách než na těchto a na stránkách autora.